Příspěvky

Hej – náš milý Krakonoši!
Zas jsme tady – dívky – hoši!
Přijíždíme z dálky – z blízka,
ať prší nebo se blýská.
Po celý rok vzpomínáme –
po celý rok se nám stýská.
S pocitem – jak v plotě kůl –
těšíme se na ty chvíle
u tebe strávené – milé.
Kdo nejede – ten je…
Cvok.
To by přece nebyl rok,
kdy se plní krásná přání.
My všichni – posedlí hraním –
kulisama praštění
a do hraní zbláznění.
V říjnu musíme být tady!
Neboť přátel husté řady
čekají tu na setkání.
Velké divadelní klání –
posezení pěkně spolu –
likvidace alkoholu!
Mnohý na nás tupě zírá:
Vysoké? Vždyť to je díra –
Konec světa – věčně zima!
Netuší, jak je tu prima.
Všechny starosti se ztrácí,
když přátelé Vysočáci
popadnou nás v náruč svoji.
Jiným myšlenky se rojí:
co z toho divadla máte?
Něco na tom vyděláte?
Nebo vám jde jenom o to
vidět někde svoje foto?
Každý takový by zhrd –
kdyby věděl, že jen…
Radost – potěšení.
A to vůbec málo není.
Stovky přátel jsme tu našli.
A na mnohá místa zašli,
která bychom – moji milí –
si těžko navštívili.
Teď jsme ve Vysokém – tady.
A jsou nás tu husté řady,
neboť – Krakonoši milý,
rádi bychom oslavili,
že máš všechny nás tu rád
i pod číslem 50.
Divadlo tu dlouho hlídáš,
celé generace vídáš,
Jak se na jevišti snaží,
Žes nás všechny hrozně blaží,
Že s úsměvem velkým v líci
Můžem vždy – v tomhle měsíci
Ať je slunko nebo mraky
Potěšit se s Vysočáky!
Každý rok si práci dáte,
velkou péči o nás máte!
Děkujem vám – každý – rád
křičí sláva – padesát!
Dík za vaši náruč milou,
že vládnete divnou silou,
která – i když silnější je,
všechny nás sem přitahuje.
Přejeme vám radost – zdraví
a i když vás jistě znaví
ta týdenní péče – víme,
že zas za rok přijet smíme.
Krakonoši – buď vždy bdělý!
Ochraňuj tu kraj ten celý.
A v náruči pochovej
lidi – ať je jim tu nej!
Jiří Hlávka
Vyšlo ve Větrníku č. 9
Mnohý verš již popisuje
to, co nelze nijak změnit.
Až se v samet zhalí zenit,
zrudne další listu plátek,
ať chcem  – nechcem, náhle tu je!
Týden skončí – je tu pátek.
Sobota je smutná trošku,
balit, loučit se – snad plakat,
nemůžeme jásat, skákat,
neb před námi vize jasná.
Možná za rok dívko – hošku,
opustíš ta místa krásná.
Rok co rok tak říkáme si,
vždyť je to jen krátká chvíle,
až přejdou Vánoce bílé,
k létu poběží to valem
a my všichni – ať jsme kdesi
na tom našem světě malém
těšíme se jako děti.
Je to jasné – dobře víme,
zas vás všechny uvidíme.
Pak přijedem – ale ouha –
toho – tamtu – nespatříme.
A v nás ve všech šeptá touha.
Neblázni tak – čase milý,
zastav se – na malou chvíli.
Na ten týden, co jsme tady –
ať neřídnou naše řady.
Nepostojí – ni chvilinku!
Nechme si ho – na vzpomínku!
Jiří Hlávka
Vyšlo ve Větrníku č. 8