Egon Erwin Kisch
Pravdivý příběh Antonie Pařízkové,
lehké holky s dobrým srdcem
čtvrtek 12. října 20.00
DS Na štaci Němčice nad Hanou
Píše se rok 1910, je neděle, den Páně a do salónu domu Diamant, jednoho z nejlepších nevěstinců v Praze, přichází policejní komisař Flixner s úkolem přivést osobu, která splní poslední přání Josefa Prokůpka, odsouzence na smrt. Josef Prokůpek totiž projevil přání strávit poslední noc svého života s příjemnou lehce korpulentní modrookou dámou a zaplatí za to všemi svými úsporami. Dobový trend „být humánní“, vyslovené přání a upřímná snaha splnit co nejlépe zadaný úkol, rozehrají příběh, nebo chcete-li pravdivý příběh plný lží, falše, přetvářky, zoufalství, slabosti, ale též naděje, soucitu a laskavosti.
Důsledky Flixnerova sveřepého úsilí splnit zadaný úkol lze přirovnat ke společenské hře Billiard. Jediným úderem, postrčením jedné koule, se mnohé ostatní koule po hracím plátně rozkmitají. Narážejíc do sebe a do mantinelů se některé z nich vrátí zpět do svého původního místa, jiné svou pozici změní, některé zmizí v propadlišti, ale některé zůstanou stát nehnutě na svém místě. Oním postrčením se náhle změní životní dráhy všech aktérů. Na divákovi zůstává síla úderu a míra falše, aby tak sám u sebe rozhodnul, která z postav, zdali hrabě von Kusak, či skladatel Anděl nebo snad Antonie Pařízková, nebo kdokoliv jiný, změní svou pozici, zůstane na místě nebo zmizí v billiardovém propadlišti.
A není náhodou Salon Diamant náš dnešní svět? Tedy ve smyslu prostředí, nikoliv ve smyslu společenského složení salonu, i když vlastně co víme o tom, jak nás vidí ostatní (koule) a koho představujeme. Vyslovené přání či myšlenka „zločince“ a horlivý přístup jej splnit v souladu s trendem doby, ovlivňuje životy nás ostatních, návštěvníků nebo personálu nevěstince. Průvodním jevem je bezohlednost a konání bez respektu. Ti kdož usilují o splnění myšlenek či přání zločinců, nerozlišují zda lidé jednají v dobrém úmyslu či nikoliv. Také o tom je náš příběh. Příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem.
Režie: Jaroslav Lejnar
Asistent režie: Petra Konečná
Scéna: Jan Dvořák, Jaroslav Lejnar, Antonín Bartošík
Kostýmy: Veronika Hájková
Světla, zvuk: František Lička, Radim Janíček, Jan Vrána
Text sledují: Hana Svobodníková, Marie Janíčková
Inspice a catering: Ivana Dvořáková
Délka představení: 90 minut, přestávka
Antonie Pařízková: Petra Konečná
Blažena Peterková: Miluše Poláčková
paní Diamantová: Jarmila Matysíková
hrabě von Kusak: Michal Vrána
komisař Flixner: Jiří Vrba
Josef Prokůpek: Lukáš Blaško
Eleonora Poulain – Lola: Pavlína Blašková
Helena Leiner – Heli: Dagmar Vránová
Tatiana Nikolajevna Kupská: Jitka Borovičková
Skladatel Anděl: Jaroslav Lejnar
Ferdinand Vágner: Alois Skoupil
Cyril Niklas: Jan Dvořák
Historii amatérského divadla v Němčicích nad Hanou lze rozdělit do několika období. Úplné počátky původní němčické ochotnické scény, se rodí v období před více než sto padesáti lety. Tehdejším impulsem bylo národní obrození, jehož myšlenky a ideje se na venkov dostávaly pomalu a postupně.
Téma divadelních představení byla většinou poplatná kontextu doby a s ní spojených atributů. Toliko k prvnímu období. Druhým obdobím je založení Divadelního souboru mladých, a to konkrétně v roce 1969. Zakládajících členů bylo dvacet pět a vedoucím souboru se stal Jan Hrabal. Prvotinou nově vzniklého tělesa byla inscenace hry Jana Drdy Dalskabáty hříšná ves. V následujících letech soubor téměř každý rok nastudoval nové představení. Mezi úspěšné se řadí divadelní hra Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma, opereta Rudolfa Piskáčka Perly paní Serafinky, obě představení režíroval František Konečný a v neposlední řadě recesní představení Labutí jezero. Výše zmíněné inscenace se účastnily národní přehlídky amatérských souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou.
Ve třetím období je pak amatérské divadlo z Němčic nad Hanou presentováno Divadelním spolkem Na štaci, který navazuje na předchozí historii a jehož počátky se datují rokem 1997. Divadelní spolek, věrný předchozí tradici, opět téměř každý rok připravuje nové divadelní představení. Z bohatého rejstříku připomeňme některé z nich. O tlustém pradědečkovi, Král Ubu, Křesadlo, Medicínské historky, O Pedrovi, Jak přišla basa do nebe, Návštěvní doba, 1+1=3, Královna koloběžka první, Žena v trysku století, Charleyova teta nebo Ani o den dýl! Posledně jmenovaná inscenace získala mnoho ocenění na soutěžních i nesoutěžních divadelních přehlídkách a festivalech, včetně postupu na nejprestižnější národní divadelní přehlídku – Krakonošův divadelní podzim. V roce 2018 přizval divadelní spolek ke spolupráci Ladislava Vrchovského, který se souborem nastudoval dvě autorská představení. Inscenace Loupež v Toweru byla reprízována celkem 8x a je stále na repertoáru spolku. V současné době se divadelní spolek rozrostl o nové členy a režie se opět ujal Jaroslav Lejnar. Výsledkem je představení, jež si klade za cíl rozpoutat uvnitř duše diváka karnevalový rej emocí. Tak tedy… Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem.
První písemná zmínka o Němčicích se zachovala v nejstarších dochovaných diplomatických
listinách z roku 1406. Nejstarší archeologické naleziště na území města je ze starší doby kamenné.
Na žádost Vratislava z Pernštejna povýšil císař Ferdinand Habsburský roku 1563 ves Němčice na městečko s udělením mnoha privilegií. Od tohoto roku začaly Němčice vzkvétat, obyvatelé se začali zabývat vedle zemědělství také obchodem a řemesly. Po smrti Jana z Pernštejna přešlo panství do rukou pánů ze Salmu.
Roku 1960 se staly součástí okresu Prostějov a od roku 2001 kraje Olomouckého.
Roku 1970 byly Němčice nad Hanou povýšeny na město a staly se centrem kulturního života, školství, zdravotních služeb, úřadů, obchodů a pracovních příležitostí pro jižní část okresu Prostějov.
EMBA je tradiční český výrobce hladkých lepenek, obalů, archivních systémů a dalších výrobků z recyklovaného papíru, čímž významně přispívá k ochraně životního prostředí.