Recenze: Luděk Horký
DS MonAmour, Mnich
Třešťské divadelní jaro reprezentovala na Krakonošově divadelním podzimu Modelka XXL. A dobře! Komorní divadelní soubor MonAmour z malé vísky na Pelhřimovsku se zaměřuje výhradně na divadlo jednoho herce, přesněji jedné herečky. Z předešlých přehlídek napříč Českou republikou ho můžete znát například díky druhému titulu z jeho aktivního repertoáru, Dokud se randí.
Hru Modelka XXL aneb Moje stehna v proklatým detailu napsala Vendula Borůvková pro brněnské HaDivadlo v roce 2010. Posvítila si v ní na téma kultu krásy jako společenského diktátu v soukromých otázkách. Na to, jak ovlivňuje naše životy nevyhovující body mass index, a na společnost, která ho vnímá jako měřítko práva na úspěch a na osobní štěstí.
Příběh staví na životních peripetiích třicátnice, která bojuje nejen se svou nadváhou, ale především s nespokojeností se svým dosavadním životním skóre, se statusem quo a se subjektivně (?) nepřívětivými vyhlídkami do budoucnosti. Ve výchozí situaci tragikomického monodramatu se cvičením a dietami frustrovaná singlovka právě rozhodla natočit medailon pro finále soutěže MISS XXL. Jeho první verze nasedá formou i obsahem na to, co společnost od obtloustlé zoufalky očekává, aby ji byla ochotna laskavě přijmout. Nepodaří se ji natočit z technických důvodů, a tak hrdinka postupně natáčí verze další a další, ve kterých jde postupně více a více pod kůži nejen sobě, ale v širším kontextu i zmíněnému společenskému problému. Posléze se obrací nejen k pomyslné porotě finále soutěže MISS, ale ve vzpomínkách i v současných apelech k matce a babičce, které každá po svém formovaly výchovou její osobnost, ke svým reálnými i potenciálním sexuálním partnerům a ke svému okolí vůbec. Poslední větou hry pak poprvé výslovně i k publiku v sále.
Autorka, režisérka i herečka pracují s textem velmi vědomě. Výstavba jednotlivých motivů je jak v textu, tak v inscenaci budována chytře, a přitom s nenucenou lehkostí.
Téma kultu krásného ženského těla se objevuje v dramatice tzv. západního kulturního okruhu v posledních desetiletích stále častěji, vzpomeňme minimálně hru Tlustý prase Neila LaButeho z roku 2004. V Modelce XXL s ním inscenátorky pracují velmi citlivě, když elegantně kombinují odlehčené polohy plné sebeironie s okamžiky navýsost apelativními. Nejde už jenom o vnitřní zpověď ústřední postavy, jde o zprávu o stavu body shamingu v současné (české) společnosti.
Humor inscenace vás dozajista pobaví, možná někoho pobouří, ale zcela jistě upozorní na problémy, které už všichni známe, se kterými se více méně na denní bázi potýkáme, ale pokud je nepovažujeme za své vlastní, zůstáváme k nim často lhostejní. Inscenace je přiměřeně dlouhá, svižně ubíhá, pobaví a potěší vyrovnaně jak ty, kteří se do divadla přišli zasmát, tak ty, kteří se rádi zamyslí.
Alfou a omegou úspěchu inscenace je dokonale vyvážený herecký výkon Moniky Novákové. Ta s důsledně dodržovaným nadhledem vytvořila na ploše hry oblouk od zakomplexované dívky v životně vyzrálou ženu, která na samém konci komedie dojde k vnitřnímu usmíření a dopřeje tak divákům v sále katarzi. Toho všeho dosáhla herečka s obdivuhodnou jistotou a s naprostou jevištní přesvědčivostí. Díky za to!
