Recenze: Petr Jan Svoboda
DS Amadis, Popůvky
Divadelní soubor AMADIS ve spolupráci s divadelním souborem OBVB Velká Bystřice přivezl na letošní ročník KDP crazy komedii s detektivní zápletkou Pozor, zlý pes od Jiřího Janků a Petra Svojtky. V ní ožívá přízrak baskervillských blat a samozřejmě jeho dva protagonisté, Sherlock Holmes a doktor Watson.
Vysocké představení před zaplněným hledištěm jistě splnilo očekávání diváků, neboť jeho reakce byly spontánní, a věřím, že i soubor bude odjíždět z letošní přehlídky spokojený. Výběr textu je rozhodně nezpochybnitelný, i zvolená nadsázka ve všech použitých složkách se ukázala jako zajímavá a dobře naplněná.
Jestliže se nyní pokusím tyto složky trochu blíže rozebrat, musím konstatovat, že právě text s parodickou nadsázkou přinesl hercům velké možnosti, které, a to nebývá u některých amatérských souborů obvyklé, většina zúčastněných skvěle využila. Ještě před hereckými výkony se však zastavím u scénografie a kostýmů. Už tady se ukázalo, že dobře zvolená a záměrně naivní scéna s parodickými obrazy předtištěnými na pohyblivých a lehce zaměnitelných roll-upech, spolu s jednoduchými doplňky, oknem, křeslem, stolkem a bednou bohatě stačí. Umožní totiž všem účinkujícím naplno se opřít do textu a akce. Skvělé a vtipné bylo i využití světla, zejména při představování jednotlivých postav, a je možná škoda, že si tato složka nenašla další, stejně působivé využití i ve druhé části představení. Stejně tak zaslouží pochvalu kostýmy, které byly opravdu dobře vybrané a současně i nápaditě využívané. Za zvážení by možná stálo omezit některé interakce s diváky, přestože například pomoc s přepravou Sherlockovy bedny na jeviště je jednou z těch, které jsou vtipné a současně pomáhají charakterizovat postavu líného a „neanglického“ sluhy Barrymora. Některé další výzvy k divákům, zejména od hlavní postavy, detektiva Holmese, však působí trochu lacině – například konkrétní jmenování Vysokého na Jizerou.
A tím se dostávám k těm, kteří nám bláznivou detektivní komedii předvedli – k samotným hercům. Jak jsem už řekl, scéna, kostýmy, světla jim výrazně pomáhají a je radost sledovat, jak se s jednotlivými charaktery vyrovnali. Asi nejvýraznější, ale přitom naprosto kontrolovanou nadsázkou, se vyznačuje Sir Henry Baskerville v podání Martina Vráblíka. A ocenil jsem, že se nenechal ze své postavy vyhodit ani při výbuchu smíchu v hledišti. Naopak si počkal, aby další texty nezanikly. Rovněž tak pozorně a vtipně reagoval na akce a texty kolegů, přestože sám v té chvíli žádný text neměl. Říkáme tomu průběžné jednání, ale v jeho podání to byla čirá radost a diváci to opakovaně oceňovali smíchem, a dokonce i potleskem. Rovněž bych zmínil i velmi dobrý výkon Romana Tegela v postavě doktora Watsona. Soustředěný a uměřený výraz s velmi dobrou dikcí rovněž přitahoval pozornost publika a jeho zamilovaná poloha s Dolores Stapletonovou (Eva Annikki Peltonen) byla doslova odzbrojující. Zmíním ještě Pavla Dorazila a jeho doktora Mortimera. I on si zvolil jistou parodickou šarži, ale dokázal ji nepřehrávat a ve své „šílenosti“ se dobral velmi sympatické postavy, které diváci nakonec fandili.
Josefa Širhala jsme viděli už v mnoha rolích a je to samozřejmě velmi zkušený herec, ale jeho Sherlock tentokrát nenašel odpovídající charakteristickou nadsázku, která by nám ho představila jako detektivního genia. Roztržitost a jistá pohybová nekázeň oslabuje přemýšlivost, rozvahu a dominanci nad všemi přítomnými. S ní se pak bohužel ztrácejí i mnohé vtipné pointy a snad jen v postavě cikánky se tento přístup dá přijmout jako parodická nadsázka. Je to škoda, protože jak jsem už uvedl, jedná se o zkušeného herce a pokud by dokázal postavu zklidnit, a to jak v řeči, tak i v pohybu, vyznění a dominance světoznámého genia by se okamžitě dostavila.
Závěrem se zastavím u jisté nevyrovnanosti v temporytmu a napětí, kterou charakterizuje skvělý nástup, vtipné gagy i celá řada nečekaných a doslova bláznivých situací. Diváci jsou strženi, úsměv střídá smích a často i potlesk. Pak jako by nápadů ubývalo a závěrečná scéna, která by měla být vyvrcholením jak detektivní zápletky, tak i jednotlivých postav, se bohužel stává poněkud nepřehlednou. a to jednak ztrátou parodie, ale hlavně zatěžkáním přílišnou psychologií. Nepomáhá tomu poněkud statické aranžmá. I když se samozřejmě dozvíme, kdo je, či není otcem, dcerou nebo synem, lehkost, nadsázka a humor ze začátku představení se poněkud vytrácí. Tady by byl zřejmě třeba ještě citlivý zásah režie, protože představení je skutečně vtipné a divácky vděčné. Herecké výkony jsou rovněž zárukou kvalitní zábavy a o ostatních složkách jsem už psal. Jsem přesvědčen, že nechybí moc a výsledek bude ještě lepší. I tak musím za představení poděkovat, protože komedií není nikdy dost a těch crazy zejména!!
