Včerejší článek pojednával o budoucnosti stravování techniků. Dnes se podíváme na další výhledy technického světa, ale vezmeme to více divácky. Protože především diváci jsou ti, o které jde v první řadě. A to i ti v zadních řadách.
Včerejší představení odhalilo pro některé diváky jindy schovanou schopnost divadla Krakonoš. Při poslední větší rekonstrukci velkého sálu bylo využito příležitosti a před vymalováním byly zavedeny do zdí nové cesty pro zvuk (XLR), světlo (DMX512) a napájení (240V). To vše pro vyslyšení stále častějších požadavků na umístění režie do hlediště, které nešlo dále ignorovat. Pro jistotu byly přiloženy také kabely pro datovou komunikaci (RJ45-UTP) a video a audio signál (symetrický). Díky tomu lze umístit zvukový i světelný pult kdekoliv v hledišti.
Čas ale nezastavíme a také trendy jevištního svícení se postupně mění. A protože – a to myslíme je vidět v každém našem činu – jsme přinejmenším nadšenci, chceme jít s dobou a pokud možno, tak ji i trochu předběhnout. Proto jsme již během včerejších příprav inscenace na rozdíl od moderních staveb, zde nepřichází v úvahu jakákoliv strukturovaná kabeláž. Jen stěží si lze představit plastové lišty u stropu nebo na stěnách. Zároveň je jisté, že se bude měnit proudová náročnost i logika zapojení a další vlastnosti. Dále přijde na řadu kalkulování průměrů jednotlivých kabelů, délky, přechodky i uzly. Mohli bychom zde podrobněji rozepsat plány, ale redakce nás žádala, abychom nezacházeli do detailů, tak tento bod přeskočíme a půjdeme rovnou na závěr: aktuálně se tedy technici zabývají zároveň současnými i budoucími technologiemi, aby Maruška Brtková Trunečková mohla tvořit další a další skvělé inscenace.
STDK
Vyšlo ve Větrníku č. 8
