Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Stanislava Kočvarová - Ženské nebe - ŽAS - Ženský amatérský spolek Homole

ŽAS – Ženský amatérský spolek přivezl do Vysokého nad Jizerou autorský projekt Stanislavy Kočvarové Ženské nebe, ve kterém je hned z počátku přiznaně avizováno, že je inspirován známou hrou Divadla Járy Cimrmana České nebe. Kabaretiérka (opět Stanislava Kočvarová, jež je podepsána i pod režií) nám v prologu oznámí, že budeme svědky intelektuálního feminis-tického kabaretu a v duchu kabaretního žánru se také celá inscenace nese. Hned úvodním číslem - Offenbachovým kanká-nem – jsme jako diváci velmi namlsáni, neboť nápad choreo-graficky ztvárnit nad paravány právě kankán prostřednictvím barevných prachovek, k nimž se v nemožných a neskutečných pozicích vinou falešné nohy. A na závěr se před paravány objeví protagonistky, které opravdu kankánové tanečnice nepřipo-mínají – to je úžasný divadelní nápad přesně v duchu kabaretních postupů. My diváci pak oprávněně očekáváme, že se bude inscenace v podobném duchu odvíjet dál. Bohužel tomu tak není, i když se některé nápady podobné kvality ještě objeví. Spolu s maketou muže (Cimrman?) jsme svědky spíše historického exkurzu o tom, jak to ženy, které bojovaly za svá práva, neměly jednoduché. Jako první se odvíjí příběh o Olympe de Gouges v průběhu fran-couzské revoluce, která za své názory a myšlenky končí na gilotině. Samotný osud této Francouzsky je de facto na jevišti pouze ilustrován a verbálně vyprávěn. Při soutěžním před-stavení pak, ke smůle souboru, nevyšlo ani jevištní ztvárnění stínání hlavy této bojovnice za ženská práva, a tak celá tato kapitola inscenace vyzněla poněkud rozpačitě. Druhá část, která vypráví příběh Angličanky Mary Wollstonecraftové, dopad-la z pozice kabaretního žánru přece jen přijatelněji, neboť režisérka ho inscenovala jako morytát, který byl zpíván na známou Ježkovu melodii Strašlivé písně o Golemovi (Píseň o Méry) a doprovázen poměrně zdařilou loutkohrou. Pasáž o sufražetkách trpěla ve své první části rovněž jistou popisností a ilustrací, ale jejich bojová formace krátce před přestávkou je skvělá a vedle úvodního kankánu patřila rozhodně k jednomu z divadel-ních vrcholů celé inscenace. 
 
Po přestávce se již pozornost autorky obrátila na české země, respektive k Rakousko-Uhersku a na jevišti proběhla celá plejáda českých žen, které bojovaly nejen za svoje práva, ale i za obrodu českého národa. Ať již to byla M. D. Rettigová, K. Světlá, S. Podlipská, E. Krásnohorská, členky spolku a gymnázia Minerva a další. Na závěr se pak všechny tyto význačné ženy naší minulosti ocitly v našem hezkém českém nebíčku, kde v očekávání návštěvy zahraničních spolubo-jovnic secvičily tanec s vařeč-kami a utěrkami na Smetanovu Vltavu. 
 
Jak už jsem uvedl v úvodu, žánr a hlavně jeho principy a postupy nejsou v inscenaci ŽASu důsledně a vynalézavě realizo-vány. Tím nepopírám, že je zde řada zdařilých scénických i slovních situací, např. kromě uvedených sokolské cvičení na bradlech, které jsou vytvořené ze smetáků, velmi zdařilý výstup Boženy Němcové s červeným vínem a cigárkem, stínohra s papinovým hrncem (i když s některými technickými nepřes-nostmi) atd. Těchto nápadů je však vzhledem k celkovému rozsahu inscenace a zvolenému žánru přece jen málo a převládá spíše popis a ilustrace. Stejně tak není patrné, o co šlo Ženskému amatérskému spolku Homole především, tj. co chtěly touto inscenací vypovědět, jaké bylo jejich hlavní téma. Nahlížejí na celé feministické hnutí s jistou ironií? Nebo to myslí vážně? Co je důvodem k tomu, aby se na závěr chopily vařeček a utěrek a těmito typicky ženskými rekvizitami vyjádřily pocity současných žen? Nejasnost tématu je dána jednak tím, že není z jeviště jednoznačně patrné, jaký mají herečky vztah k jednotlivým příběhům, a také není vůbec jasné, co na závěr vidí, když se z nebe dívají, jak žijí dnešní ženy. Pokud by se tento vztah realizoval čitelně (včetně postavy Kabaretiérky), nebylo by, dle mého názoru, o smyslu závěrečného čísla pochyb. 
 
Přestože je nutné vyzdvihnout pokus o autorský text (na letošní přehlídce již druhý), sympatický a bezprostřední projev všech představitelek, originalitu někte-rých jevištních obrazů, byli jsme nakonec svědky spíše zábavného edukativního pásma než kvalit-ního kabaretu. 

Milan Schejbal
Vyšlo ve Větrníku č. 5
17. 10. 2017

Další články v rubrice:

Ernst Bryl, Katarzyna Gärtner - Malované na skle - Bodlák, Bernacké ochotnické divadlo Bernartice, 21. 10. 2017
Georges Feydeau - Brouk v hlavě - Dobřichovická divadelní společnost Dobřichovice, 20. 10. 2017
Robin Hawdon - Úžasná svatba - DS Vojan Desná - Mladá haluz, 19. 10. 2017
Na motivy Boženy Němcové - Čert a Káča - divadlo Malvína při Zmatkaři Dobronín, 18. 10. 2017
Shelagh Stephenson - Vzpomínky na vodě - Zmatkaři Dobronín, 18. 10. 2017
Vít Lichtenberg, Kateřina Pokorná - Krysí dům - Voživot Mladá Vožice, 16. 10. 2017
Robert Thomas - Turecká kavárna - DS Zdobničan Vamberk, 15. 10. 2017
David Tristram - Opačné pohlaví - Divadlo Pod zámkem při TJ Sokol Kyjovice, 14. 10. 2017

Další články autora:

Závěrečné slovo odborné poroty XLVIII. ročníku KDP, 22. 10. 2017
Robert Thomas - Turecká kavárna - DS Zdobničan Vamberk, 15. 10. 2017

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017