Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Torsten Buchsteiner - Hráči - Chvaletické divadlo JEN TAK, Chvaletice

Přestože Torstenovi Buchsteinerovi bylo už 47 let, na našich jevištích není příliš známý. Rodilý Hamburčan tady také vystudoval hereckou školu. Jako aktér prošel divadly v Mnichově, Hamburku, Postupimi a Berlíně. Prosadil se také jako televizní a filmový herec. Roku 1998 dokončil svou první divadelní hru Hráči a již v následujícím roce za ni dostal cenu v soutěži autorů v rostockém Volkstheatru. Roku 2000 se tady uskutečnilo scénické čtení a v následujícím roce oficiální premiéra. Napsal ještě hry Tango sólo, Padnout za Německo a Nordost. U nás měla světovou premiéru hra Tango sólo v Divadle na Vinohradech, hru Nordost nastudovalo Činoherní studio v Ústí nad Labem.

Co Buchsteinera zajímá? Především osudy lidí, kteří nejsou schopni žít plnohodnotný život. Čitelné je to zejména v Hráčích. Tradiční hodnoty jsou programově popřeny. Partnery spojuje pouze adrenalinová krutá hra s osudy druhých a když se vyskytne nebezpečí opravdového citu, stupňují se prostředky, aby hra mohla pokračovat. Buchsteiner prozrazuje, že je herec. Dialog je nepopisný, mnohé pouze naznačuje a vytváří tak prostor pro hereckou akci.

Soubor Chvaletického divadla Jen Tak prokázal značnou dramaturgickou vynalézavost. Zvolil si kvalitní inspirativní text, který navíc ještě nebyl u nás inscenován. A odvahu prokázal i režisér Ivan Loněk, protože výklad Buchsteinerova textu je nejednoznačný a řada scén je skutečným rébusem k výkladu. V zásadě se ale zhostil obtížného úkolu se ctí. Inscenace provokuje k přemýšlení, herecké výkony zaujmou. Jen by měl klást daleko větší důraz na krutost a nebezpečnost her.  Měl by stavět pregnantněji dramatické situace a zdynamičtět vyprávěcí pasáže.

Jan Jana Bureše by se měl více bránit svému citu – je to přece ten, kdo navrhne zostření pravidel. Jde ale jinak o velice kvalitní herecký výkon. U Edwarda Aleše Volšického by měla být čitelnější jeho radost ze hry a opojení sebou samým. V některých pasážích by si měl dát pozor na artikulaci. Anna Pavlíny Loňkové v sobě nese silný erotický náboj, ale posílit by se mohla pronikavost jejího spekulativního myšlení. Zajímavá je postava Marie ve ztvárnění Kristýny Vidnerová, která v sobě nese jak provokativnost, tak jiskru neuhašeného citu. Škoda, že indiferentní scénická hudba má spíše tlumící účinek. Bohužel se nepodařilo vytvořit řešení luxusních prostorů bytu a snobského klubu.

Máša Caltová
Vyšlo ve Větrníku č. -12
12. 10. 2011

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021