Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Alois a Vilém Mrštíkovi - Maryša - DS bratří Mrštíků Boleradice

Premiéru Maryši v Národním divadle v roce 1894 provázely zvláštní okolnosti. Krátce před začátkem zkoušek se vyměnil režisér, obtížně se dávalo dohromady obsazení, personál věnoval přípravě minimální pozornost, pro jinou práci se začalo zkoušet později (sedm až osm zkoušek) a nakonec ředitelství určilo termín premiéry na odpolední lidové představení. A přesto se zrodila hra, která patří k několika nejlepším v české dramatické literatuře. Především skvělými dramatickými situacemi plnými proměn a charaktery postav, jejichž jednání je nejednoznačné a dávalo při stovkách inscenací možnost různého výkladu. Od úzce osobního dramatu po velký obraz sociálního řádu vesnice ovládaného penězi v inscenační praxi pak od minimalistického řešení až k velké folklórní podívané.

Režisérka realizuje hru v účelně jednoduché dekoraci s průsvity do druhého plánu jako velký scénický obraz s pronikáním reálných situací, ve kterých herci jednají úsporně s akcentem na autentickou pravdivost. Hudba, zpěv a zvuky dotvářejí v duchu partitury autorů obraz vesnice,  v podání muziky a sboru  obraz efektivní posilující lyrismus představení.

Ale Maryša není jenom křehké vyprávění. Je to drama postav a situací, které je v prudkém životním střetu vedou k záhubě. A tak celá řada situací (rozloučení Francka s Maryšou, zoufalý boj Maryši o svobodu, setkání Maryši s Franckem po letech, Franckova výzva Vávrovi) až k závěrečnému dialogu Francka s Maryšou charakterizuje menší vědomí daných okolností jakoby vlastně nešlo o život, ale také ne o potřebný vývoj postav v průběhu příběhu.

Muzika a sbor svou funkci jakési výkladní skříně vesnice přestává plnit v zařazení do vlastního děje, ať kostýmem či jednáním působí nezaujatě bez čitelného vztahu k okolnostem, které hýbou celou vsí. Tak v závěru pak Maryša působí jako děcko nevědomé si příliš důsledků svého jednání při vraždě Vávry

V čistě a citlivě vyprávěném příběhu je znamenitou postavou pravdivý a bohatě charakterizovaný Korábův Lízal, Maryša  (Jana Glocová) má charisma, upřímnost, citlivost, bohatý vnitřní život, jen ji trochu sráží menší smysl pro vývoj a vnitřní proměnu postavy v průběhu času. Syrový Vávra (Zbyněk Háder) je zajímavým a nejednoduchým protivníkem Lízala, Francka i Maryši v osudových situacích.

Celkově je inscenace obrazem citlivým, zajímavým, velmi pečlivě režijně propracovaným, jen skutečné drama se nedostavilo.

František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 0
11. 10. 2011

Další články v rubrice:

Ray Cooney - 1 + 1 = 3 - ŠAMU Štítina, 20. 10. 2018
Ray Cooney - Rodina je základ státu - DS J. K. Tyl Meziměstí, 19. 10. 2018
Pam Valentine - Mezi nebem a zemí - Divadlo Prkno Veverská bítýška, 18. 10. 2018
Miro Gavan - Ženy v ringu aneb Vše o ženách - Divadlo Stodola Jiříkovice, 17. 10. 2018
Doveda - Český děják - Doveda Sloupnice, 16. 10. 2018
Anton Pavlovič Čechov - Můj strýček, Jeho Excelence - Divadelní spolek Scéna Libochovice, 15. 10. 2018
Bedřich Smetana: The Greatest Hits - DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou, 14. 10. 2018

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2018