Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Jaroslav Souček - Ptačí klec DS Kolár - Police nad Metuji

V programu k inscenaci hry Ptačí klec autor jevištní adaptace známého filmu Mika Nicholse Jaroslav Souček  oznamuje publiku, že hlavním tématem hry bude střet tří světů: světa pokrytecké politiky, dále svobodomyslného světa homosexuální menšiny a krutého světa médií pořádajících štvanici na všechno, co zavání jakýmkoliv skandálem, co může přinést zájem veřejnosti a tím nárůst nákladu či sledovanosti.

Aby tento dramaturgicko-režijní záměr byl naplněn, k tomu je třeba na jevišti tyto světy vytvořit v podobě, ve které mohou nastíněné téma naplnit věrohodnou jevištní akcí, slovem i pohybem, a to navíc ve zvoleném žánru, na tomto místě komedie.

Tři světy, o které zde jde, vytvářejí na jedné straně tři muži žijící v jedné domácnosti, homosexuální pár Armand (Filip Kovařík), Albert (Jiří Škop) a jejich spolubydlící, v dalším ději plnící úlohu domácího sluhy, Agador (Jiří Trnovský), dále je to rodina senátora Keelyho (Jan Antl) s manželkou Louisou (Ivana Richterová) a jejich dcera Barbara a do třetice pak zástupci médií, reportér Cyril (Ivo Hambálek) a fotograf Celsius (Václav Vídeň).

Do celku aktérů patří ještě mladý muž Val (Milan Hejnyš), který se svému homosexuálnímu otci narodil před dvaceti lety,  a Valova matka Katherine (Květa Vídeňová).

Nevyrovnanost hereckého souboru, v němž dominují představitelé homosexuální domácnosti, kteří svojí hravostí, interpretační jistotou a komediálností převyšují všechny ostatní, bohužel inscenační záměr poněkud destruuje.

Rodina senátorova je příliš nevýrazná, reportér s fotografem nejsou těmi krvelačnými mediálními šelmami, jichž by se senátor měl obávat, a tak se hra zplošťuje do podívané, které sice nelze upřít zábavnost, nicméně v programu slibovaná výpověď se nedostavuje. Ona slibovaná společensko-kritická rovina zůstává pouze v několika málo slovech, dějově či situačně nenaplněných.

Vizuální složka má svoje rezervy v kostýmech postav vytvářejících travesti show – chybí zde vysoké podpatky, boa zůstávají viset někde na zdi a hraje se s s nimi velmi málo. Ženské kostýmy jako takové sice působí komicky na plnějších mužských tělech, čímž podtrhují nadsázku, s níž je celek uchopen, nicméně zůstávají za možnostmi, které se naskýtají.

Dvojice mladých lidí, milenců Barbary a Vala, takto nositelů vzpoury proti pseudomorálce, je herecky příliš nevýrazná na to, aby sdělila svoji revoltu dostatečně věrohodně. Všichni herci se pak občas dopouštějí jistého nadbytečného psychologizování a tzv. “posunčiny“ (zejména ve scéně kolem stolu ve chvíli, kdy pravda začíná vycházet najevo), což nejen odvádí pozornost od podstatného, ale celkově škodí oné kýžené atmosféře komediální nadsázky.

Představení hry Ptačí klec v provedení DS Kolár Police nad Metují si přesto najde svého diváka, neboť nabízí jistý druh nenáročného, místy poněkud obhroublejšího humoru, hlavně však hravost v provedení shora zmíněného mužského tria a nakažlivou radost z bytí na jevišti. Do budoucna je třeba pouze dohlédnout, aby se všichni vyvarovali nabízející se přílišné vulgarity, jejíž náznaky se již začínají objevovat (např. gesto v okamžiku výzvy k protažení údů tanečníků). Zůstanou-li hranice dobrého vkusu nepřekročeny, lze tuto inscenaci označit jako dobré, nenáročné, zábavné divadlo a jako takové má jistě právo na existenci.

Ladislav Vrchovský
Vyšlo ve Větrníku č. -14
10. 10. 2011

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021