Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 

Obsah stránky

Florimond Hervé Henri Meilhac Arthur Millaud Mam´zelle Nitouche DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou

Florimod Hervé napsal za svůj život 60 operet, ale slávu mu přinesla jediná – Mam´zelle Nitouche. Právě mu bylo 58 let, když měla 26. ledna 1883 v Paříži svou úspěšnou premiéru. Přestože libreto napsali Henri Meilhac a Arthur Millaud, bylo mu prostředí, ve kterém se děj odehrává, důvěrně známé. Blízká mu byla zejména postava Celestina – Floridora, protože on sám startoval svou uměleckou dráhu jako varhaník. Ne sice v klášteře, ale v ústavu pro duševně choré. Kromě toho důvěrně znal prostředí divadla, protože sám pro divadlo komponoval a posléze založil i vlastní scénu, kde hrál výhradně svoje díla.

Vznikla opereta, která nikdy trvale nezmizela z repertoáru divadel, protože nezestárla ani její problematika: jakákoliv deformace nebo zploštění přímo volá po svém zesměšnění a obelstění. Navíc má opereta znamenitě napsané situace, slovní humor a živé postavy. Vděčné jsou zejména ty, jež svojí dvojí tváří poskytují znamenité herecké možnosti.

Režisérka Marie Trunečková zásadně opravila jednatřicet let starý překlad Oldřicha Nového a vytvořila tak temperamentní, milé, současně znějící představení. Je třeba ocenit zapojení živé hudby, s chutí zahrané herecké party, slušnou úroveň zpěvu, choreografii i kultivovanou výpravu. Podařilo se jí zapojit mimořádně velký herecký kolektiv, který beze zbytku ztvárňuje role s evidentní chutí.

Dominuje herecký výkon Denisy Veroniky Havelkové, která s razancí i půvabem sehrála dvojí tvář svojí postavy.

Nejde ale o operetu v klasickém slova smyslu, spíše o hraní si s operetou. Operetní herectví vyžaduje lehkost i suverenitu, nadsázku i šarm. V případě vysocké inscenace jde o temperamentní ztvárnění postav, které inteligentně naznačují komediální možnosti. Naštěstí se nevyskytl ani jeden případ bezduchého přehrávání nebo samoúčelného komikování. Aby vynikly čisté, ale neškolené hlasy, měla by režisérka poněkud přitlumit hudební doprovod. Ve výtvarné složce, která pracuje s jednoduchým, vkusným základem, by možná prospěla razantnější proměna jednotlivých dějišť prostřednictvím vhodně volených doplňků.

Máša Caltová
Vyšlo ve Větrníku č. -5
8. 10. 2011

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017