Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Šamu Štítina - Eric Assous - Příbuzné si nevybíráme

Na letošní KDP přijeli buď nováčci nebo štamgasti. ŠAMU Štítina patří mezi ty druhé.  Letos se představili v bulvární komedii francouzského dramatika Erica Assouse Śvagřičky, která se u nás hraje v překladu Alexandra Jerie pod názvem Příbuzné si nevybíráme. Hra má tři  tematické vrstvy – vztah mezi manželi, vztah mezi příbuznými a porovnání světa žen se světem mužů. Skládá se ze dvou částí. První z nich je konverzační komedií z rodinné večeře tří bratrů a jejich žen, která se po příchodu sekretářky Natálie mění v nebezpečnou hru s ohněm. Ve druhé části dochází k demaskování jednotlivých postav a jejich vztahů a komedie získává rysy frašky.

Je třeba konstatovat, že soubor ctí žánr, pro komedii tohoto typu má dobré typové obsazení a herci jsou schopni přirozené existence na jevišti. Své kvality ostatně dokázali už dříve v komedii Blbec k večeři, v níž se podobně jako v Assousovi prezentovali jako herecky vyrovnaný kolektiv. Výrazným typem je zejména představitel advokáta Yvana Ondřej Benda, který dokáže svou postavu proměňovat podle vývoje situace, využít všech možností mimoslovního vyjádření ke komentování a je stále ve hře. Vidíme i řadu pěkně rozehraných situací, např. v etudě s buráky. Pěkný je i závěr celé inscenace v rozehrání etudy s doutníky, v níž se zároveň pointuje téma světa mužů, kteří se na rozdíl od žen dokážou rychleji uvolnit a už nic neřešit. Dobré pasáže má i zubař Lukáš Vlček. Jejich ženy by však měly být barevnější. Obě (Mathilda a Christell) mají ve svém rejstříku jen jednu strunu, což je málo na to, aby mohly dobře reagovat na dějové zvraty. Natálie by měla být ve své naivnosti a rafinovanosti a zároveň i živočišnosti, s níž si dokáže užívat života, více než jsme viděli, jejich protipólem.

Základním problémem inscenace je její temporytmus, který nemá rozměr komedie. Hraje se jakoby důkladně s temporytmem spíše psychologicko-realistické hry. Ostatně prvky psychologického realismu najdeme v herectví ženských představitelek i ve zmiňované druhé části. Inscenaci to výrazně retarduje a je to v rozporu s tím, jak se řítí do frašky. Za problém je možné považovat i aranžování postav v prostoru s prakticky nulovým využitím mizanscény. Herci jsou vrženi do prostoru často proti smyslu dané scény. Např. Natálie je ve scéně výslechu aranžována u stěny, i když je v tuto chvíli centrální postavou. Chce to jiné nasazení s komediální energií a vnitřní dynamikou a rychlou reakcí na partnera. Pak by i komedie mohla být ještě zábavnější.

Lenka Lázňovská
Vyšlo ve Větrníku č. -9
15. 10. 2010

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021