Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 

Obsah stránky

Chvaletické divadlo JEN TAK - Tomáš Vůjtek - Výmlat

Chvaletičtí nejsou na KDP žádným nováčkem. Patrně  si mnozí vzpomenou na jejich loňskou inscenaci Muž sedmi sester. Ta se podobně jako letošní Výmlat vyjadřuje k naší současnosti. Ostravský dramatik, básník, dramaturg a pedagog Tomáš Vůjtek je autorem několika her. Kromě Výmlatu je to např. S nadějí a bez ní a Brenpartija, kterou hraje ostravská Komorní scéna Aréna. Sám o sobě prohlašuje, že je přemýšlivý introvert, který má rád divadlo na dotek. Hra měla na profesionálním jevišti premiéru v roce 2002 v Divadle Petra Bezruče.

Výmlat znamená podle slovníku naučného uvolňování semen kulturních rostlin údery. Jde o zachycení zdánlivě banálního dne manželů Oziho, kdysi dirigenta, dnes alkoholika, a Cyli, kdysi zpěvačky, dnes hypochondrické bytosti bez životní šťávy. Žijí na smetišti ze starých novin a vypitých lahví a vedou spolu dialog ne nepodobný dialogům v Plešaté zpěvačce. Tato žumpa každodenní ubohosti ústí do apokalyptického závěru. Jako žumpu jejich život charakterizuje syn Petr, který nikdy není doma a o němž si jeho otec není jistý, kolik je mu let a jak vypadá. Přes tyto kontury je život rodiny neuvěřitelně humorně uchopený a nabízí slovní i situační humor. Reálné situace jsou doprovázeny slovníkem, který má rozpětí od limericků (včera jsem potkal anděla, bylo to poměrně snadné, nikdo ať z toho nic nedělá, každý čas od času spadne) přes slovní komiku až po žargon. Základním dramatickým tahem je srážka reality s absurdností.

Režisér a zároveň představitel Oziho Martin Vencl si z možností jak hru uchopit, vybral komedii s absurdními prvky, v níž najdeme i dadaistické a surrealistické tóniny. Jeho záměrem bylo, aby se divák smál od počátku do konce a až bude odcházet, mrazilo ho v zádech. Je třeba říci, že se mu to v základních obrysech podařilo. Inscenace má řád včetně scénografie.

Pochválit je třeba detailní režijně herecké propracování scén jako je např. dohadování se o tom, kdo byl muž v ložnici. Slovní vyjádření, mimika, gestika, jednání tvoří celek s dramatickým tahem. Postavám Oziho a zejména Cyli (přestože oba drží svou figuru) by prospěla větší barvitost a pestřejší herecký rejstřík. Více demonstrují, než reálně jednají. To se daří, byť na menším prostoru, zejména Honzovi Burešovi v postavě Petra. Zajímavou otázkou je fakt, že všechny postavy hrají mladí lidé stejné generace, byť autor mluví o stárnoucích manželech. V této souvislosti je třeba zmínit první provedení hry amatérským divadelním souborem Ostravská pohoda, v němž působili jenom mladí a který založil sám Vůjtek. Zdá se tedy, že to není v rozporu se záměrem dramatika a že také chvaletická inscenace je ucelenou generační výpovědí.  Je na divákovi, aby si odpověděl, zda náš svět má ještě šanci.

Lenka Lázňovská
Vyšlo ve Větrníku č. 0
13. 10. 2010

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017