Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Doveda Sloupnice - P. Garinei a S. Giovannini - Hudba R. Rascel a D. Modugno

Inscenace muzikálu Alelujá, dobří lidé v provedení divadelního souboru Doveda Sloupnice  v režii Markéty Světlíkové dává možnost několika příjemných zjištění: Setkáváme se se zřetelným vymezením tématu, s jasným určením žánru, a v konečném výsledku pak se sdělením onoho tématu i ve využití možností, které zvolený žánr nabízí, a to na úrovni odpovídající nárokům národní přehlídky.

Oním tématem je člověčina, žánrem, jak již bylo řečeno, je muzikál, tedy jevištní tvar vyžadující hudební, pěveckou, hereckou a taneční složku.

Člověčina je ovšem na tomto místě ve snaze pojmenovat téma  termínem příliš obecným. Na jevišti jsou přítomny dobré i špatné stránky člověka v podobě s mírným nadhledem znázorněné hamižnosti a touhy po hmotném majetku, tělesné náruživosti, zrádnosti, domýšlivosti, sebestřednosti, a jsou zde nabídnuty i možnosti cest, na kterých se člověk může snažit zbavit se svých slabostí a nedostatků, a to vše bez moralizování, se zdravou mírou skepse, ale i s odpovídající  mírou optimistické naděje.

V práci režisérky s herci vidíme schopnost minimalizace interpretačního handicapu v zájmu dosažení výrazné postavy, jsme svědky poučené práce se znakem a jevištní metaforou (viz scéna s pannou ďábelnou v kleci zejména při vyhánění zlého ducha z těla ďáblem posedlé ženy, ale i na dalších místech inscenace). Řešení scény a všeho, co ji tvoří ze scénografického pohledu, je také velmi důmyslně pojato ve formě variabilní dřevěné konstrukce a ikonografických obrazů. I zde jsme svědky funkčního využití materiálu, kterým je holé dřevo, a to dokonce až ve vztahu k tématu a k časovému určení. I kostýmy a jejich proměny v průběhu inscenace pomáhají jednotlivým představitelům sdělit vnitřní proměny postav. Také světlo je stavebním prvkem v duchu vytváření atmosféry i věcné proměny (červený reflektor v popředí, bílé světlo v pozadí ve scéně rudé vody v kašně).

Herci až na naprosto ojedinělou výjimku dokazují orientaci v celkovém tématu i v tvorbě svých postav a jejich žádoucím vyznění, pohybují se na scéně s maximálním nasazením, ale nedostávají se do herecké křeče, jsou pravdiví a věrohodní.
Pěvecké výkony jsou kvalitním hereckým zpíváním v duchu termínu, a pokud někdo neoplývá pěveckými vlohami, je výkon posunut do skeče, pak pěvecký handicap se stane mikrotématem. Nicméně většina členů souboru oplývá schopností výrazného pěveckého projevu a někteří jedinci splňují požadavky až na mírné intonační nejistoty téměř beze zbytku, ať již jde o posazení a znělost hlasu, jeho barvu i schopnosti pracovat s dynamikou projevu.

Choreografie je atmosférotvorná i obsahová, oplývá komickými prvky a dokonce jsme svědky funkčně opakované mizanscény v podobě dvojího Alelujá v provedení trojice dívek.

Hudební skupina hraje zapojena do děje a byť postrádá dirigenta, hudebníci jsou schopni pomáhat zpěvákům a hercům tu ve ztišení, tu v zesílení hudebního projevu. Vše se děje bez techniky, s živým zpěvem a akustickou muzikou.

Nicméně představení ve druhé půli vykazuje určitou inscenační únavu, jakoby se pojednou nedostávalo režijní invence nebo hereckých sil (scéna Lothara a Folchetta s tancem pod rozpaženýma dřevěnýma rukama), nebo v samotném závěru při scéně podlehnutí Peronelly, panny cudné, rytíři Lotharovi. Zejména ve druhém případě je zapotřebí dbát přesného časování ve vývoji celé scény, počínaje mimickým dialogem mezi Ademarem a Eccelinem na jedné straně, Peronellou a Belcore na straně druhé.

To, že soubor s režisérkou nechává nakonec odpověď na otázku, s kým a s čím se jednotlivý divák bude dle vlastního založení identifikovat na samotných divácích, či zdali je či není  lidstvo beznadějně slabé v boji se svými nedostatky, lze pokládat spíše za klad, než za nedostatek inscenace.

Ladislav Vrchovský
Vyšlo ve Větrníku č. -12
12. 10. 2009

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021