Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Vlastimil Peška a J. B. Moliére - Paroháči aneb červené kalhoty - Ořechovské divadlo

Peškova herecká tlupa brázdí české ochotnické moře nějaký ten pátek a na síle a invenci ji nic neubírá. Pehalovi, Jarda Lorenz, Mirek Urban, Radka Hadačová, všichni jako za mlada (poprvé jsem je zbožňoval v polovině sedmdesátých let). I někdejší potěr z famílie Pešků a jiných už taky dospěl.... A považte, tato banda herců jede stále jako namazaný stroj - i v inscenaci nejnovější. Ani v překotném tempu se nezadrhne, dokonce se i maličko sama spolyká. Tak trochu dopadnou i půvabné písničky, které „jakoby“ s příběhem tématicky nesouvisí, ale pozornému a citlivému divákovi připraví očistnou lázeň poezie a vroucího citu - vedle banálních a triviálních příběhů podobných akčním zprávám deníků Blesk a Aha. Ó, ten náherný rap s doprovodem na bukové tyče, ó ta cikánská balada, píseň o milém dřevě, koníčku ryzovraném - zůstaly mi v uších déle než třeskutá ořechovská sranda.

Vlastík Pešek, režisér a hudební skladatel, autor scény i textu (s přispěním dvou komedií Moliérových, Lékařem proti své vůli a Pána z Prasečkova, z nichž užity jen některé motivy a zlomky replik), sám osobitý komediant, rozehrává své věrné Ořechovské v obrovské orchestraci akcí a gagů. Čerpá při tom nejen z tradice frašky, přidává i soudobé divadelní postupy, odkazuje se k lidové jarmareční hře, k morytátu, k drsné klaunské grotesce i ke zcizujícím prvkům, akcentuje soudobá politická a morální témata nabývající aktuálnosti v současném čase volebním... Na scéně výtvarně čisté, půvabné a akční.

Překotnost (v akci i v dikci) občas vede k nepřehlednosti (i ke křečovitosti) a trochu utlumuje tu dravou vysokoobrátkovou jízdu. Divák zahlcený gagy občas vnímá představení jen jako sled čísel (s hudebními intermezzy). Mnohá groteskní herecká poloha proto přestává působit – netlačí na srdíčko, spíš pouze na mozek, což je škoda. Ale to už se díváme inscenaci pod sukně. Ustrojená je přece pěkně. Co jsme tedy v souhrnu viděli, čemu se smáli a za moc pěkný výkon zatleskali? Viděli jsme barokně košatou, drsnou a na aktuální notu téměř postmoderní, folklorními intermezzy opatřenou frašku (rakvičkárnu) firmy „Ořechov, divadlo všeho druhu“, frašku občas i notně třeskutou, co jede až se práší za kočárem (někdy i k údivu přihlížejících).

Alexandr Gregar
Vyšlo ve Větrníku č. -6
18. 10. 2008

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021