Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Vlastimil Peška - Měla babka čtyři jabka - DS Vojan, Libice nad Cidlinou

Autor předlohy jako ředitel a umělecký vedoucí Loutkového divadla Radost v Brně velice dobře zná své dětské diváky a hlavně tu nejmladší věkovou kategorii. Je autorem cca patnácti pohádek na známá témata (O Smolíčkovi, O perníkové chaloupce, Popelka a další). Předloha, kterou si vybrali Libičtí, je montáží tří známých pohádkových příběhů a jedné vyprávěné „skoropohádky“. Svorníkem hry je fakt, že se vše děje kolem babky a dědka a že každý příběh je uschován v jednom ze čtyř jablíček. Vlastimil Peška prozaický text a rýmovačky doplnil písničkami a scénickou hudbou blízkou dětském divákovi (nenáročné melodie s jednoduchým textem – viz ústřední písnička jako leitmotiv inscenace Byla jedna babka, měla čtyři jabka…)

Předností inscenátorů je v prvé řadě dramaturgický výběr. Se znalostí svého publika vsadili Libičtí na předlohu, která je ověřena praxí a vyšlo to na sto procent. Dalším kladem, a to nemalým, je úprava provedená režisérem inscenace Jaroslavem Vondruškou (seniorem). Oproti původní předloze vypustil jednu pohádečku a do principu jablečného odhalování zapojil vyprávění o dědečkovi a kožíšku, přehodil „pohádkosled“ a vypustil přestávku. Představení se tak hraje přijatelných 45 minut, získalo na spádu i temporytmu a vrcholí nejen nejveselejší, ale i tématicky nejzávažnější pohádkovou hříčkou o společném zdolání drzé velké řepy Pepy.

Výraznou a velmi působivou složkou inscenace je její výtvarné řešení v celém svém komplexu od loutek, přes jejich provedení, kostýmní i scénické řešení autorky Lucie Auerswaldové-Babákové. Zpracování loutek, povětšině jako manekýnů, umožňuje interpretům dostatek volnosti k hereckému projevu i pohybové stylizaci jednotlivých zvířátek (kočička, koza, pes apod.). Z hlediska vnímání divákem, zvláště dětským, stylové a barevné zpracování nese s sebou velkou dávku humoru (kráva, čuník, řepa), barevnou pestrost (ježek, kočička) a hlavně potřebnou nadsázku. Tuto pak není nutné zdůrazňovat hereckým projevem. Inscenátoři nerespektovali autorovo výtvarně-hudební řešení jednotlivých zvířecích postav, šli svou vlastní cestou a ta se pozitivně zúročila.

Hudební složka inscenace je převzata od autora a tvoří nedílnou a nenásilnou součást hereckého projevu.

Představení (viděno od 10:50 hod.) je hráno svižně a radostně. Vložená energie se odráží v reakci dětí. Hravost celého kolektivu je tou hlavní devizou celé inscenace, která působí velmi mile a je prošpikována humorem a komediantstvím v tom nejlepším slova smyslu (vnímáno dětským divákem). Herecký projev má svůj půvab, neboť „dospěláci“ si hrají na jevišti s plným nasazením, nepřehání a nepodbízí se dětskému divákovi. Zůstávají každý sám sebou a přitom je jasné, že všichni dohromady si rádi hrají.

Předností režie je cílená úprava, která sleduje úspěšný temporytmus inscenace a zároveň dokáže vytvořit stylově jednotnou interpretaci všech účinkujících.

Libičtí měli odvahu k tvůrčímu počinu. Vyplatila se a zúročila.

Dušan Zakopal
Vyšlo ve Větrníku č. -9
15. 10. 2008

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021