Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Josef Brouček - Noc pastýřů - DS bratří Mrštíků, Boleradice

Boleradický soubor letos přivezl na přehlídku Noc pastýřů Josefa Boučka. Je to jedna z autorových dalo by se říci velkoher s historickým námětem a mimořádnými nároky na provedení. Boleradičtí už nám ukázali své síly na podobně velkém úkolu například v inscenaci Roku na vsi. Tentokrát zvolili hru obtížnější po stránce herecké i jevištní techniky, protože je bohatší o dva podstatné rysy. Jednak je v ní řada minutových akcí, které předpokládají přípravu, propracování a pointu na nepatrně velké ploše, jednak je ve hře mnoho situací vytvořených střihem dvou paralelních scén do sebe. To je i na soubor s minulostí Mrštíkovské dramaturgie úkol nový a obtížný.

Herecké výkony jsou tou dobrou stránkou představení. Nabízí se jmenovat tři, respektive čtyři postavy: Korábova faráře, Ulovce Bořivoje Veselého a Svobodova radního. K nim se připojuje trošku osobitě Radek Omasta v roli komisaře Kreuzenfelda, byť svoji roli v duchu svého přirozeného herectví pojal s groteskní tendencí. Představitel hlavní role Luboš Straka s líbeznou upřímností hrál scény setkání Ryby s hudbou a s fantazií tvorby, daleko menší diferenciaci projevoval ve střetech s primitivním myšlením svého okolí. Tyto dialogy by zasluhovaly vnitřní růst namísto Strakova tvrdého nasazení od samého počátku.

Zmíněná obtížnost textové předlohy se promítla do nedostatku plynulosti v tahu představení. Drhlo v těch místech přestavby, kde se tohoto úkolu neujali herci (dokonce i zároveň s textem): takové scény byly nejpřirozenější. Těžko říci, zda světlo, nebo hudba, které se občas opožďovaly, byly v nastudování nebo v ovlivnění cizím jevištěm. Jednoduchá scéna se mimořádně osvědčila a dokonce scénicky nejchudší obraz – sborový zpěv Vánoční mše vyzněl tak sugestivně, že si o večerním představení zasloužil spontánní potlesk. Představení si text značně proškrtalo, ale hraje jej stále po smyslu příběhu. Jednou (v závěru) se paní režisérka s autorem hry s úspěchem rozešla: autor na úplný závěr předepisuje: „Už do tmy zazní prudce nástup Rybovy Mše od počátku. Zářivé světlo, prázdná scéna a hudba, která zní dlouho, dlouho.“ V nastudování Boleradických se tato „dlouhá“ scéna hraje prostřednictvím Rybovy ženy a vytváří velice působivý závěrečný obraz spojený s nástupem celého ansámblu na děkovačku.

Jiří Hraše
Vyšlo ve Větrníku č. -13
11. 10. 2008

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021