Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 

Obsah stránky

Skopci na porážku aneb Lásky plné rošády - Mrsťa Prsťa Kouřim

Nad předlohou jsem si trochu zoufal: Co je to za tvar? Kusé dialogy a režijní poznámky typu "(během pantomimy jí to všecko poví)" nebo "(taneční scéna pátrajících policistů)". Prostě cosi, co se vymyká jistému standardu, navíc dialogy plytké, s pointami nevýraznými...

A najednou se stalo odpolední představení souboru Mrsťa Prsťa z Kouřimi báječnou zábavou. Inscenace hýřila nejrůznějšími divadelními žánry (hrálo se chvíli činoherně, chvíli tanečně, pantomimicky i na pohybové improvizace došlo), soubor prostě není v zajetí klasického divadla, ale pokračuje, alespoň podle slov jeho hlavního šamana Martina Drahovzala, v principech práce osvojovaných již před lety, kdy současní herci souboru byli členy jeho dětského studia. Dospěli, zkrásněli jistě, věnují se nejen divadlu, ale také tanci - a umí spolu komunikovat, na jevišti jsou vesměs suverénní a pravdiví, je na ně radost pohledět.

Martin Drahovzal nabídl svému stádečku dvě povídky z Dahlových Milostných rošád, příběhů s překvapivým koncem, první z nich na téměř detektivní téma, druhou jakoby z Dekameronu. V prvním příběhu soubor opustil zdlouhavou expozici vztahu Marge a manžela Jacka. Ten po ilustrativní pantomimě dostal ihned do palice a mohlo se vyšetřovat, ironicky, parodicky, sekvencemi typu televizní Policie New York. Bláznivými honičkami policajtů, jako vystřiženými z Chaplinových grotesek, jsme se dostali k sežrání vražedné zbraně, pohaně policajtů a radosti manželky nad dokonalým přelstěním mužů zákona. Skvělé gagy, báječná muzika, vesměs přesné pointy.

Druhá část, báječně propojená "akční" přestavbou, nabídla více činohry, více dialogického jednání a samozřejmě v duchu souboru i řadu brilantních tanečně-pohybových kreací - půvabné scény milostných hrátek nepravých manželů, sitcomové situace na večírcích a v barech... Někdy se trochu vytratilo tempo, některé dialogy by bylo ještě třeba provětrat tužkou ve prospěch tanečně-pantomimického vyjádření, stejně jako by stála za zamyšlení účelnost scény, která vede ke zbytečně dlouhým přestavbám. Ale to není tak důležité. Představení spředené z recese, nadsázky, ironie i sebeironie, představení, v němž fungoval celý soubor velmi pěkně, prostě, co chtít víc?

Alexandr Gregar
Vyšlo ve Větrníku č. 6
19. 10. 2007

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017