Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 

Obsah stránky

Recenze

DS Na Štaci Němčice nad Hanou

Jak přišla basa do nebe

Divadelní soubor Na Štaci z Němčic nad Hanou se nám včera třikrát představil se hrou Marie Kubátové Jak přišla basa do nebe. Na původní rozhlasové hře a na jejím "zjevištění" se podílela dramaturgickou spoluprací paní Vendulka Strejčková (dramaturgyně rozhlasu). Předloha nese žánrové označení "podkrkonošská báchorka".

Němčičtí vyšli z tohoto základu, avšak v dramaturgické úpravě, za konzultace a v režii Karla Semeráda.

Ze srovnání předlohy a hraného textu je zřejmé, že jde o úpravu velmi razantní. Nejen co do rozsahu textu (krácení replik, vypuštění některých postav, dějových faktů apod.), ale i úprav v nářečí. Podstatnou se jeví úprava, která je ztvárněna inscenací redukující příběh.

Tempo, v němž se hraje, a co, jak, proč a o čem se hraje, zákonitě vyvolává řadu otázek.

Zásadní problém vyplývá z přihlédnutí k původnímu záměru autorky předvést báchorku. Otázkou je řád inscenace. Sledoval režijní koncepci pohádkovosti příběhu s líbezností charakteru lidových postav, s jejich životní moudrostí, láskami i tužbami? A také jejich střety s mocí, která má daleko od jejich sociálního cítění. Jaký je smysl příběhu, který nám byl sdělován. Byl čitelný?

A nebo snaha po lidovém divadle nebyla dovedena do důsledku a zůstalo jen při zjednodušené dějové linii realizované jednotlivým výstupy (koláž?) mluvního a hudebního projevu.

Proč od původní předlohy linie člověčiny chudých podkrkonošských lidiček versus z nich tyjících boháčů bylo ustoupeno a čím byla nahrazena?

Jakou alegorií k názvu Jak přišla basa do nebe nám inscenace nabízí a nabízí ji vůbec?

Jaký je smysl a účel scénografického řešení pracujícího vertikálně s třemi úrovněmi, přičemž pohled na hlavní část děje je ze žabí perspektivy?

Velká řada problémů vyplývá i z řešení či sdělení jistých skutečností, které divákovi nejsou jasně vyloženy (jak se Anciáš dostane do nebe přes bránu, která je hlídaná andělem?, jak je to s vyřešením osudu faktora, jakto, že dušičky utečou z pytlů obou čertů a jsou to vlastně malí čertíci a obě "čertice" v mužském přestrojení pak přichází s plným pytlem?, atd. atd.....)

Jistým pozitivním rysem inscenace je šťastné typové obsazení hlavních představitelů, kteří hrají bezprostředně a přirozeně. Emocionálním vrcholem je jistě andělský chór, zpívající gloria s lidovou písničkou.

Protože nejsem "vocaď", tak jsem se nechal informovat a že prý nářečí soubor zvládl. Jen kdyby jim bylo lépe rozumět.

Za sebe musím konstatovat, že základní pocit chaosu z představení (viděl jsem odpolední i večerní) ve mně přetrvává, byť byl skandovaný potlesk publika při zpívané děkovačce.

Dušan Zakopal
Vyšlo ve Větrníku č. 7
20. 10. 2005

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017