Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 

Obsah stránky

Recenze

ŠAMU Štítina - Francis Veber

Blbec k večeři.

Autor se zprvu zdráhal psát vůbec, protože většina jeho příbuzných již byla autory divadelních komedií. Posléze přece jenom začal psát televizní a filmové scénáře, režíroval skvělé herce, mj.

Pierra Richarda i Gerarda Depardieua. U nás jsme viděli několik jeho ztřeštěných komedií, namátkou třeba Velkého blondýna s černou botou. Blbec k večeři, řemeslně precizně napsaná komedie (a hraná v mnoha divadlech po celé Evropě), měla premiéru v divadle J.P.Belmonda roku 1993.

Hra osciluje mezi fraškou (řetěz náhod, situační mechanismus, prudká aktivita, zdánlivá nemožnost řešení, dočasné vysvobození) a konverzační komedií v rovině slovního jednání a humoru. Režisérka Ludmila Štědrá (jinak dlouholetá vynikající herečka opavské činohry) správně chápe morální poslání hry: blbec, pozvaný k večeři na obveselení, může svou lidskostí, upřímností, až maniakální snahou pomoci usvědčovat ostatní z blbosti, i když jeho přítomnost je nepřetržitý proud trapasů a nechtěných řešení.

Inscenace je situačně přehledná, hraná v živém komediálním tempu s poměrně slušným diváckým ohlasem. Přesto působí trochu monotónně, snad tím, že postavy nejednají pod tlakem až ztřeštěně aktivně se snahou situaci vyřešit (a opakovaně se jim to nedaří). Představitel Brochanta není vždy dostatečným protipólem a spouštěčem situací, ve kterých se chápe příležitostí Pignon (hraný s dobrým smyslem pro inteligentní humor). Možná i proto, že nejsou situace (a především mikrosituace) přesněji vystavěny a vypointovány a nevedou vždy důsledně k situačnímu zlomu, kdy nastává nová linie jednání, zoufalá potřeba postav vyřešit tento řetěz neuvěřitelných náhod se rozmělňuje spíše do žánru realistické hry. Kdyby se toto podstatné podařilo průkazněji realizovat, určitě by inscenace získala na větší plasticitě. Prostě proces, kterým postavy procházejí, snaha čelit nové situaci, nemožnost ji vyřešit a chytat se v poslední chvíli nové naděje, je vlastně na tomto textu nejzajímavější.

Celkově působí soubor jevištně příjemně, kultivovaně, snad až příliš uměřeně. Přesto naznačené otázky ( i po docela příjemném odpoledni) zůstávají.

František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 4
17. 10. 2005

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017