Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Zlatí Tylové 2018

JIŘÍ HLÁVKA
 
nar. 31. 3. 1944, DS Vojan Libice nad Cidlinou: za celoživotní všestrannou činnost v amatérském divadle.
 
Na prkna, která znamenají svět, vstoupil Jiří již v šesti letech. Po letech hraní ve školních souborech se jako čtrnáctiletý dostal do Malého divadla při ústecké Setuze, kde se pod vedením takových kolegů jako Vladimír Sahula či Eva Čejchanová učil, co to je brát ochotničinu úplně vážně. 
 
V Ústí nad Labem měl role v hrách Naši furianti, Kat a blázen, My dva a ten třetí, Na kytaře hoří struny, kabaret Prší, prší, Obecní hrdina, Julie umírá každou noc, Raubíř a jeho dítě, Malajský šíp, Nebožtík Nasredin, Jako ta myš, Vojnarka, Bludička, Pekelný mariáš, Oldřich a Božena, Výslech po italsku, Vassa Železnovová (Jiráskův Hronov), Balada z hadrů, v řadě pohádek a dalších inscenacích.
 
Zde také poprvé napsal a režíroval svou jevištní prvotinu – westernmuzikál podle J. R. Picka Ruce vzhůru, boys. Strávil zde hraním, režírováním a vším, co k práci v takovém souboru patří, dvacet let. Také ovšem studoval Lidovou akademii, absolvoval přehrávky a složil hlasatelské i herecké zkoušky v Severočeském rozhlase. K tomu vedl mladou část souboru, podílel se na přebudovávání divadla, zájezdech atd.
 
Další roky pak působil v jiných souborech, např. v Chabařovicích, nakonec 25 let v D3 Karlovy Vary. 
 
Významnější role a režie v Karlových Varech: Zpěvy sladké Francie, Dvacet minut s andělem, Metér, Bezejmenná hvězda, Smrt obchází Dianu, Balada z hadrů, Ze života hmyzu, Bubáci, Julie umírá každou noc, Kuře na rožni, Kat a blázen, Horká lázeň, Utíkej, smrtko, Zdaleka ne tak ošklivá..., Já jsem Herbert, Dr. Faust (J. Suchý), Zavraždění sv. Celestýny, Hodina mezi psem a vlkem, Pěst na oko, Noc a skála, Příběh flanderský, vlastní Cyrano a ..., Kulhavý mezek. To se již psal rok 1996; Jiří se stal vedoucím souboru, konferoval v Thermalu, soubor hrál i v západním Německu, několikrát pak na Jiráskově Hronově. 
 
K tomu přibyla činnost ve Vobskočáku - spolku přátel přehlídky ve Vysokém nad Jizerou, kde Jiří konferoval, organizoval, psal i hrál a nyní působí ve funkci půlprezidenta. 
 
V Divadelním spolku Vojan Libice nad Cidlinou působí od roku 1999 a až dodnes zde pravidelně hraje, píše a režíruje.
 
Za celou dobu dosavadního působení má za sebou více než třicet režií, např. Balada z hadrů, Ze života hmyzu, Zavraždění svaté Celestýny a mnoha pohádek. Rolí a roliček odehrál již kolem stovky. Věnuje se také monodramatu a monologům, se kterými se velmi často účastní soutěží Pohárku SČDO či přehlídky Divadlo jednoho herce. Posledním takovým kusem je monodrama Co vyprávěl Sepp Jörgen, se kterým Jiří Hlávka postoupil až na 87. ročník festivalu Jiráskův Hronov.

EVA NESVATBOVÁ
narozena 23. 9. 1950, DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou: za celoživotní věrnost a práci pro ochotnické divadlo ve Vysokém nad Jizerou.
 
Eva Macháčková - Nesvadbová, trvale žije ve Vysokém nad Jizerou, místě s nejstarší ochotnickou tradicí u nás, které zasvětila celý svůj volný čas. Začala nejprve účinkovat coby baletka či tanečnice v operetách. Tou první byla Na tý louce zelený v roce 1969, další následovaly, přidaly se i drobné role v lidových hrách Vysocka (Komedyje o Libuši a dívčí vojně v Čechách) nebo výpravných hrách jako Limonádový Joe, Noc na Karlštejně, ale také v pohádkách. 
 
Nejvíce času trávila s herci jako jejich spolehlivá nápovědka a tady už jdou tituly do několika desítek. Nespočet vystoupení prožila jako tanečnice s folklorním souborem při různých komponovaných pásmech - Na pobytí u Krakonoše, Ta naše krásná zem, s dechovkou i zábavnými pásmy pro návštěvníky Krkonoš od Harrachova po Špindlerův Mlýn, od Vysokého po Štrážkovice a Karolinku.
 
Postupně se zapojovala i do brigádnické činnosti (včetně Národního divadla), oblíbená byla jako milá a ochotná servírka v divadelní hospůdce. Prošla všemi ročníky Národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim, kdy na třicet let převzala vedení přehlídkové hospůdky. Zároveň se stala tajemnicí nově vzniklého přípravného výboru po roce 1990. 
 
Přehlídka a naše Evička - po dlouhá léta pro hosty a soubory neoddělitelné sousloví. Pečlivá, pracovitá, vstřícná, spolehlivá a ještě k tomu milující přátele a humor. Takovou ji známe nejen v divadle Krakonoš, v němž je v divadelním výboru jednatelkou od roku 1979 dodnes.
 
Ve Svazu českých divadelních ochotníků pracovala v rámci okresu a podílela se na organizaci kurzů, okresních loutkových přehlídek, divadelních pochodů. Jejím největším přínosem pro ochotnické divadlo nejsou velké role na prknech, ale velké role v zázemí ochotnického divadla, bez kterého by sebelepší režiséři a herci nevytvořili představení. Člověk jako ona je pevným článkem divadelního spolku Krakonoš při všech jeho akcích a těch není málo. Skromnost jí nikdy nedovolila upozornit na tisíce a tisíce hodin strávených ve prospěch nejen vysockého, ale i celého českého ochotnického divadla. 

LADISLAV VALEŠ 
nar. 7. 5. 1950, Rádobydivadlo Klapý: za významný přínos rozvoji českého amatérského divadla
 
Roku 1981 se přistěhoval do severočeských Libochovic a začal se pomalu rozhlížet po zdejší kulturní činnosti. Měl k ní vždycky blízko. Už jako student střední vojenské spojařské školy se pravidelně zúčastňoval armádní soutěže umělecké tvořivosti. V kategorii Divadlo poezie zvítězil se svojí skupinou dvakrát v národním kole. 
 
Na svém prvním pracovišti, v odborném učilišti ve Varnsdorfu, se projevil nejen jako režisér, ale i jako autor, když se svými svěřenci a kolegy nastudoval představení, které sám napsal podle povídek B. Hrabala. Opět se dostavil úspěch v podobě 1. místa v celostátní soutěži odborných učilišť.
 
V Libochovicích brzy zjistil, že zde existuje dobře prosperující divadelní soubor Scéna a nabídl mu své služby. Režisér František Brabec mu přidělil roli mladého lékaře ve hře Mirko Stiebera Báječní milenci potřebují čas. 
 
První Ladislavovou režií v souboru Scéna byla dramatizace románu V. Párala Generální zázrak. Nastala neobyčejně dynamická práce, náročná na pochopení textu, na pohyb, na čas. Výsledkem bylo představení, s nímž do povědomí libochovických diváků přišel nejen nový, mladý režisér, ale i nové, moderní, autorské divadlo. Soubor se s Generálním zázrakem opět po mnoha letech úspěšně zúčastnil krajské přehlídky a hned zde získal několik ocenění. Ale také přišel zákaz „shora“: Představení je ideologicky nevhodné! 
 
Brzy připravil inscenaci Hrabalových Ostře sledovaných vlaků. Situace se opakovala - úspěch na krajské přehlídce a nepochopení domácích diváků. Proti nezvyklé a příliš intenzívní práci souboru se postavilo i tehdejší vedení závodního klubu ROH, které obvinilo režiséra mj. z nedodržování řádu závodního klubu a omezování činnosti dalších klubových aktivit. 
 
Roku 1985 rozpory vyvrcholily po Valešově nevybíravé kritice práce stávajícího DS Scéna, vedení závodního klubu i některých jednotlivců. Vedení Scény rozhodlo o vyloučení mladého režiséra ze svých řad...
 
Roku 1986 založil Ladislav Valeš nový soubor - Rádobydivadlo v Klapém. A zahájil s jeho členy neobyčejně intenzívní práci. Většinu svých inscenací nejen režíroval, ale také sám napsal či upravil jejich textovou předlohu, v řadě si i zahrál. Rádobydivadlo si brzy získalo značné renomé mezi divadelními ochotníky v celé republice. Zúčastňuje se všech národních přehlídek a často i naši republiku reprezentuje v zahraničí. 
 
Ladislav Valeš se po letech stal také opět členem libochovické Scény, dokonce i jejím předsedou. 
Zasedal také v odborných orgánech ARTAMA:
 
2000 – 2003 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo,
 
2004 – 2008 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.
 
Výběr z inscenací Rádobydivadlo za jeho 31 let činnosti - všechny s účastí L. Valeše: 
 
Zeď, Divadlo za časů Nerona a Seneky, Všichni moji pozůstalí, Vrhači nožů, Hvězdy na ranním nebi, Tři nány, co si neuměly koupit lístek do Moskvy, Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš, Jedna – dvě – tři – čtyři – pět, cos to chlapče, cos to sněd, Ukrutný Lorco, corridou voníš, P. G. aneb Romantyckej příběh, Fimfárum, Za scénou, A Ježíšek už dávno..., O svatém Jánu, hledej sobě vránu, Noc tribádek, Naše městečko, Fajdraricie, Taková podivná kombinace citů..., Hřbitůvek v Ballybeg, Liz a Betty, Equus, Slepice, Taneční hodiny pro pokročilé, Escorial, Romance pro křídlovku, Elegie tyrolská, Kráska z Leenane, Mikve, Amadeus, Všechno není košér, ...dlouhá cesta, Rozmarné léto, U Kočičí bažiny, Vassa Železnova.
 
Režíruje a hraje také v dalších souborech, v poslední době u Zmatkařů Dobronín či v Jirásku Česká Lípa.
red
Vyšlo ve Větrníku č. 10
21. 10. 2018

Další články v rubrice:

Ať se nám to líbí či nelíbí, 21. 10. 2018
Závěrečné slovo odborné poroty XLIX. ročníku KDP, 21. 10. 2018
Dámy a pánové, 21. 10. 2018
Výsledky, 21. 10. 2018
Přehlídky pro výběr na KDP Vysoké nad Jizerou v roce 2018, 17. 10. 2018

Další články autora:

Poděkování starosty, 21. 10. 2018
Přehlídky pro výběr na KDP Vysoké nad Jizerou v roce 2018, 17. 10. 2018
Tip na výlet, 17. 10. 2018
Dechová hudba Táboranka, 17. 10. 2018
Vzpomínka, 14. 10. 2018
Dva dny s krásou, 14. 10. 2018
Nejen porota je v pohybu, 14. 10. 2018
Hronovští špioni, 14. 10. 2018
Místo koček přiletěli skřivani, 13. 10. 2018
F. Zborník , 13. 10. 2018

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2018