Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Jak jsem se přivítala, tak i rozloučila

Veselé bylo poslední loučení se soutěžním ochotnickým souborem a pro mě to opět byla role schizofrenní. Jak jsem si včera ŠAMU Štítina za přípravný výbor přivítala, tak jsem se s nimi také dnes rozloučila – v příjemné a přátelské pohodě. Připomněla jsem, že jsem viděla už jejich první představení před šestnácti lety, ještě jako divák. To letošní už jsem měla, tak jako všechna ostatní od doby, kdy se snažím připravovat denní zpravodajství pro vás, účastníky i návštěvníky Krakonošova divadelního podzimu, jako rozhlasovou hru. Ráda se s vámi, Štítinští, opět tady uvidím a ráda si vás znovu také přivítám. 
 
Za vyhlašovatele SČDO se rozloučil také Pepa Hejral a přiznal, že má se Štítinskými nejen techtle, ale dokonce i mechtle. „Přemýšlím, jak vás slušně vyhodit. Ono to moc po pravdě nejde, protože vy stejně vlezete zpátky voknem. Děláte čím dál tím lepší představení, i když ti porotci na tom pořád hledají nějaké hnidy. Prostě je čím dál tím horší se rozloučit,“ vzlyknul Pepa. 
 
Všichni jsme doufali, že alespoň poslední loučení hosteska Pavlína povolí a něco přece jen na soubor práskne. „Myslím si, že vím hodně,“ začala slibně svůj proslov. Pokračování už mělo obvyklý sled podplacené hostesky – soubor byl velmi hodný, přátelský, milý – i když: „Jsou mezi nimi i rebelové, a ten největší, který urazil Krakonoše, už odjel!“ Ale tím veškeré práskání opět skončilo. Pavlína si připravila pro soubor speciální dárek, jakousi kompilaci Kerkonošských pohádek, a to Krakonošovy čajové bylinné směsi a Trautenberkovici. 
 
Umíněný rebel, jehož soubor pro jistotu poslal domů hned ráno, urazil Krakonoše tak moc, že ten Štítinským drobně škodil i při večerním představení. „Jenom drobně?“ zvolal Václav Benda. „Začalo to tím, že rebel nezmáčkl pořádně kliku, když rychle odcházel, a tak prudce strčil do dveří, až jsem si myslel, že má zlomený nos,“ dodal Benda st. s tím, že kliky padaly, hrnky se rozbíjely. Prostě – urážka Krakonoše se platí tvrdě. 
 
Ondřej Benda pak za všechny konstatoval, že rádi do Vysokého vždycky přijíždí a ještě raději tu hrají. „A ještě lepší je, že nám bylo umožněno hrát v pátek, abychom si mohli užít sejkorák, na který se už moc těšíme. A doufáme, že pod těmi sejkorami bude ten domácí špek od nás,“ řekl Ondra a slíbil, že příště dostanou všichni členové souboru přednášku, že o Krakonošovi se mluví jen dobře a pochvalně. 
 
P.S. – špek bude. Nechtěla jsem ho sice pustit z ruky, ale nakonec jsem ho předala.
jn
Vyšlo ve Větrníku č. 10
21. 10. 2018

Další články v rubrice:

Poděkování starosty, 21. 10. 2018
Jako každý rok má VOBSKOČÁK jasno , 20. 10. 2018
Konkurz na nevěstu pro Dalibora, 20. 10. 2018
Tam, kde se vzpíná bájná hora Říp, 20. 10. 2018
Oba naše soubory jsou takové rarity, 20. 10. 2018
Neumíme hrát, ale divadlo máme na nádraží, 19. 10. 2018
Jak by se mělo dělat dobré divadlo, 19. 10. 2018
V každém dříme kousek dítěte, 19. 10. 2018
Pusa s duchem není každý den, 19. 10. 2018
Zneužitá Klaudie, 19. 10. 2018

Další články autora:

Konkurz na nevěstu pro Dalibora, 20. 10. 2018
Oba naše soubory jsou takové rarity, 20. 10. 2018
Tam, kde se vzpíná bájná hora Říp, 20. 10. 2018
Vstupné budeme vybírat naturáliích, 19. 10. 2018
Neumíme hrát, ale divadlo máme na nádraží, 19. 10. 2018
Jak by se mělo dělat dobré divadlo, 19. 10. 2018
Pusa s duchem není každý den, 19. 10. 2018
Zneužitá Klaudie, 19. 10. 2018
V každém dříme kousek dítěte, 19. 10. 2018
Snažím se provokovat, inspirovat, utěšovat a nepřekážet, 18. 10. 2018

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2018