Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Jim Cartwright - Dva - DS Zmatkaři Dobronín

Zmatkaři z Dobronína nejsou na Vysokém žádní nováčkové. Dobře si vzpomínáme na jejich výbornou černobílou Zlomatku. Letos přivezli hru britské provenience, kterou lze charakterizovat jako herecké divadlo. V jednom prostředí hospody (spíše pubu) se v jednom večeru odvíjí kaleidoskop tematizovaných mikrosituací, přičemž toto téma lze pojmenovat jako různé podoby partnerského vztahu muže a ženy. Při bližším zkoumání je to možné 
vymezit ještě jinak. Základem hry je totiž postupně se odkrývající příběh hostinského a jeho ženy, jejichž vztah je těžce poznamenán smrtí jejich syna při autohavárii s ženou jako řidičkou. Všechny pobočné příběhy slouží vlastně k tomu, aby ukázaly, jak komplikované je udržet vztah po celý život. Jsou tedy kontrastem k příběhu ústřední dvojice. Život je boj a dokáže být pořádně hořký. Také tato černá komedie je hodně hořká.
 
Ladislav Valeš jako hostující režisér zvolil dobré režijně scénografické řešení, důsledně (až na reprodukovaný hlas dítěte) pracuje s imaginací a vsadil na herecké prostředky. Tereza Fialová a Vladimír A. Mátl v rychlém sledu představují různé postavy. Tereza využívá všechny herecké prostředky a její herectví lze pojmenovat jako celostní. Na malé ploše dokáže vyjádřit všechny polohy jednotlivých ženských figur. Už při převlékání mění výraz tváře. Vladimír jde spíše cestou vytváření hereckých etud a často jeho mužské figury nemají potřebnou hloubku. Nejpřesvědčivější (nejpravdivější) je ve figuře hostinského. Nabízí se otázka, zda Valeš režijně všechny mikrosituace vystavěl tak, aby jejich téma bylo opravdu zřetelné a měly dramatický tah (např. závěr situace muže tyrana a jeho ženské oběti). Závěr hry nechává autor záměrně otevřený. Je dobře, že inscenátoři upustili od varianty sebevraždy. Katarze by měla být osvobozením. I přesto závěru něco chybí. Je tam mnoho slov a mnoho emocí, které se překotně valí na diváka. Chybí jevištní pravdivost. Je to určitě v režijním řešení, patrně v postavení situací, které by posouvaly jednotlivé dějové fáze. Postavám by poskytly pevnější oporu, umožnily by jim lépe reagovat jeden na druhého a také pro diváka by to bylo čitelnější.
 
I přes tyto výhrady jsme určitě viděli dobrou inscenaci a s vynikajícím výkonem Terezy Mátlové.
Lenka Lázňovská
Vyšlo ve Větrníku č. -14
10. 10. 2015

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021