Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 

Obsah stránky

Martin McDonagh - Kráska z Leenane - Rádobydivadlo Klapý

Divadelní soubor Rádobydivadlo Klapý projevil velkou dramaturgickou odvahu, když si vybral drsnou tragikomedii současného anglického dramatika Martina McDonagha Kráska z Leenane. Hra sonduje duši člověka s krutou otevřeností a pokud situace vylehčuje humorem, je to humor drsný nebo černý.

McDonagh je v povědomí divadelníků jako irský dramatik, i když je to pravda jenom z části, protože má pouze irské kořeny. Rodiče se v Irsku narodili, ale ze země je vyhnala bída a Martin McDonagh se už narodil v Londýně. V jejich domě se scházela irská komunita, kde se vyprávěly příběhy a zpívaly písně. Martin spojil tuto kulturu s drsnou kulturou mladých Angličanů. Uctíval Quentina Tarantina a Martina Scorsese, od nichž se učil udržet diváckou pozornost prudkými střihy, rytmickými proměnami, krajními kontrasty a ironickým nadhledem. Studium pověsil v 16 letech na hřebík, pracoval jen příležitostně a bez skrupulí žil z podpory. Jeho první hry byly odmítány a tak si koupil příručku o tom, jak psát divadelní hru. Devět dní na to vznikla Kráska z Leenane. Bylo to v roce 1996 a autorovi bylo 26 let. Tato hra spolu s pozdějším Poručíkem Inishmoru a Mrzákem Inishmaanským, Osiřelým západem a Pánem polštářů obletěly celý svět. 

Kráska z Leenane je ironický titul. Mavreen, hlavní hrdinku, popisuje autor jako nepříliš pohlednou ženu kolem čtyřicítky. Její základní problém podobně jako její matky, se kterou žije v zapadlém venkovském stavení, je panický strach ze samoty. Obě se snaží s maximálním egoismem prosadit svůj život na úkor té druhé. Ale nenávist, netolerance, škodolibost a surovost pocity osamocení jenom umocňují. Jejich vzájemný vztah ztvrdl v kapriciozní poziční boj vyvíjející se v krutých úkladech a rafinovaných podlostech. Přitom bolest a jejich touha vybřednout z bezútěšného života vzbuzují soucit. Ve hře jsou zakotveny ještě dvě postavy: Pat představuje pro Mavreen  východisko, jak se dostat z kruhu samoty, jeho bratr Ray je spíše jakýmsi informátorem a hybatelem děje. 

Režisér Ladislav Valeš nepřistupoval k textu pasívně. Šťastnou ruku měl v řadě razantních škrtů, ale problematický je jeho nepříliš citlivý škrt v závěru hry. I tady je pozitivní zestručnění zejména v pasážích o průběhu vyšetřování a o pohřbu. Chybou je ale škrtnutí motivu tenisového míčku, který je rozehrán v předchozích scénách a zejména zamlčení informace o Patově svatbě. Oslabuje se tak téma samoty Mavreen, která je díky Patovu sňatku nevratná. 

Veronika Valešová prokazuje v této roli širokou škálu výrazových prostředků oscilující mezi zlobou a bolestí, urputností a rezignací. Škoda, že nenachází rovnocennou partnerku v matce Mag Dany Cendrové. V jejím podání je Mag nevýrazná, pasívní žena bez hnacího motoru zloby, záludnosti a nenávisti pramenících ze strachu a bolesti. Jak Petr Bernard jako Pat, tak Vítek Šťastný v roli Raye s autentickou jistotou a energií ztvárňují svoje postavy. Přes dílčí výhrady jde o inscenaci, která tvůrčím obsahem obohatila profil přehlídky.

Máša Caltová
Vyšlo ve Větrníku č. -4
20. 10. 2012

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2021