Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Marc Camoletti - Létající snoubenky - DS Zdobničan Vamberk

Zdobničan se představil na KDP potřetí ve své novodobé historii (Rozmarný duch a Turecká kavárna). První představení se ve Vamberku odehrálo už v roce 1813 a tradice říká, že v celé historii převažovaly komedie. Protože se tradice mají ctít, přivezli tentokrát pro změnu zase komedii. Hra francouzského komediografa italského původu Létající snoubenky (hraje se ještě pod dalšími názvy) byla dokonce v r. 1991 zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejhranější titul na světě. Od svého vzniku v 60. letech minulého století ušla dlouhou cestu včetně Česka, kde ji hrály a hrají mnohé profesionální i amatérské scény.
 
Žánrově je hra bulvární zápletkovou komedií. Základní zápletkou je polygamické jednání Bernarda, který si své milenky vybírá zásadně z leteckých společností, ony se střídají podle letových řádů. „Dvě by bylo málo, více by bylo únavné, tři jsou ideální,“ říká hlavní postava. To funguje až do chvíle, kdy bouře nad Atlantikem a zpoždění linek nemůže nevyvolat katastrofu. Pokud vám to něco připomíná, nemýlíte se: Cooneyho Jedna plus jedna rovná se tři, což je brilantně napsaná, byť později, komedie, která je však na rozdíl od Létajících snoubenek čistou situační komedií. Snoubenky staví spíše na konverzačním humoru, což odpovídá době svého vzniku i tradici francouzské komedie. S Cooneyem Snoubenky spojuje také to, že všichni lžou a něco předstírají. Camoletti použil také jako komického prvku něco, co by dalo pojmenovat jako stereotypy vnímání národní povahy. Letuška Jacquelina je Francouzka, které jde jen o vdavky, Judita je Němka, která poslouchá Wagnera a je připravena přít se o to, že Německo je také velmoc. Američanka Jane si chce jen užít před tím, než si najde bohatého Američana, který bude říkat pouze yes, a vdá se za něj, neboť v Americe mužům vládnou ženy. Podobně jako v Jedna plus jedna má Bernard kamaráda Roberta, který ho přijde navštívit ve správnou dobu. Další postavou je služka Berta, kterou vlastně docela baví, jak se její zaměstnavatel topí v problémech, které si sám natropil, pak ji to bavit přestane a pod pohrůžkou, že odejde, vytříská větší gáži. Je tedy zřejmé, že hra o šesti postavách, z toho jsou čtyři ženy, je hodně výhodná a není divu, že se stále hraje, byť je docela vousatá.
 
Základem dobré komedie je správné typové obsazení. Obě hlavní mužské figury by měly být spíše vrstevníci, což se Vambereckým úplně nepodařilo. Robert Oldřicha Plašila a Bernard Petra Barvínka vrstevníci nejsou. Dámské obsazení funguje – éterická Francouzka (Radka Barvínková), rázná a suchá Američanka (Slávka Kašparová) a trochu buchta Němka (Lucie Lukešová). Režisérka Alena Joachimsthalerová si zároveň střihla roli služky.
 
Konverzační komedie je sice postavena na slovech, avšak aby fungovala, musí jednotlivé postavy na sebe reagovat a musí divákovi dopřát možnost vidět proces řešení jednotlivých situací. Robert pana Plašila to valí jako bystřinu, ihned ví, jak má reagovat a nedává najevo překvapení, že první vytáčka funguje.  Jeho herectví je ostře stylizované, avšak se špatným timingem. Bernard Petra Barvínka nějak na jevišti funguje a snad se ani o herectví nepokouší. Oba bůhvíproč se celou první polovinu inscenace doslova bezcílně potulují po jevišti s rukama v kapsách. Jednotlivé sekvence vůbec nepointují, přestože na sebe musí navazovat. Totéž platí i o snoubenkách. Občas se o komentář k situacím pokouší služka. Milan Schejbal nazval herecký styl jako popisně ilustrativní herectví. Zdá se mi to přesné, tak jsem to použila. Nefunguje ani humor vložený do různonárodních snoubenek. Bernard by se ke každé měl chovat jinak, protože každá je jiná a má rozdílnou motivaci. Výstup Jane, v němž objasňuje svůj americký názor na muže a manželství je přetažený jak v délce, tak v hereckých prostředcích. Režie málo využívá klasických divadelních principů, jako je např. rozdílné řešení stejných situací (např. letecké tašky konkurenčních společností, které letušky nacházejí na různých místech).
 
Řekněme si, že komedie není žádný skvostem, má např. několik konců. Jednoznačným koncem je prohlášení Berty, že zůstává. Ostatní už to zbytečně rozmělňují. Takže je otázkou, zda její nastudování má opravdu všechny předpoklady přinést souboru úspěch. To zdaleka neplatí pouze pro Zdobničan.

Lenka Lázňovská
Vyšlo ve Větrníku č. 6
16. 10. 2019

Další články v rubrice:

Martin Drahovzal, Bram Stoker - Zločin na Lipnici aneb Dracula je zpět - Malá Divadelní Kumpanie Kou, 19. 10. 2019
Peter Quilter - Je úchvatná - Dobřichovická divadelní společnost Dobřichovice, 18. 10. 2019
Oscar Wilde, Jiří M. Šimek - Víme, jak je důležité míti Filipa - DS Havlíček Zákupy, 17. 10. 2019
Karel Rudolf Krpata, Karel Steklý - Počestné paní aneb Mistr ostrého meče - DS Bratří Mrštíků Bolera, 15. 10. 2019
Marina Carr - U Kočičí bažiny - Rádobydivadlo Klapý, 14. 10. 2019
Ladislav Stroupežnický - Naši vaši furianti - Ořechovské divadlo Ořechov u Brna, 13. 10. 2019

Další články autora:

Martin Drahovzal, Bram Stoker - Zločin na Lipnici aneb Dracula je zpět - Malá Divadelní Kumpanie Kou, 19. 10. 2019

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2019