Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické

Mezi hospodářkou KDP a Dobřichovickým divadlem to jiskřilo od prvního okamžiku, kdy se objevili ve Vysokém poprvé. A oni se tu zase od počátku cítili jako doma. Možná je to tím, že oni žádnou kamennou scénu nemají, ale hrají jen pod širým nebem.
 
„Děkuji vám za krásné představení a těším se opět na další setkání,“ prohlásila Marcela Škodová a předala Dobřichovickým letošní dárky. Připojil se k ní také Pepa Hejral, jenž konstatoval, že řady Dobřichovických podezřele řídnou od jejich odchodu z jeviště a na loučení už dorazila pouhá troska souboru. „Technika vám děkuje za vaše požadavky, protože se takto i ona vzdělává. Nejlépe se totiž člověk učí na vlastních chybách,“ děl Pepa.
 
Fakt, že Dobřichovičtí rychle domácní, platí i pro hostesky. Když přivezli do Vysokého hru Brouk v hlavě, angažovali svou tehdejší hostesku Klaudii, jež pak hrála jednu z povětrných ženštin. Z letošní hostesky Pavly učinil soubor zase svou nápovědku. 
 
Přesto Pavla, byť již trochu členka souboru Dobřichovické divadlo, kromě přání vidět představení Je úchvatná taky zepředu prozradila něco ze zákulisí: „Nevím, kdy soubor odešel z večírku, ale vím, kolik piv vypila Evža (představitelka Florence), která normálně pivo nepije vůbec,“ práskala Pavla. Těch piv bylo šest, ale malých. Ale protože ve čtvrtek slavili manželé Říhovi, v jejichž obýváku se divadla zkouší, 45. výročí svatby, přidala Pavla také květinu. Manželství je tak dlouhé a spokojené údajně díky společnému koníčku, jímž je právě divadlo. „Ať žije divadlo, a to naše zvlášť,“ uzavřeli Říhovi svou řeč při loučení U Padesátnice. 
(jn)
Vyšlo ve Větrníku č. 10
19. 10. 2019

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2020