Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Jediné, co se nezměnilo, je zvoneček

O přehlídce ho poslední dobou potkáváte buď na chodbách divadla, v šatně nebo při vítání, jak na harmoniku hudebně doprovází vystoupení Krakonošových dětí. Bývaly však doby, kdy nejprve vládl technice, sedával za osvětlovacím pultem, poté starostoval spolku Krakonoš. A zažil všech padesát přehlídkových ročníků aktivně. „Aktivně čím dál tím míň,“ směje se Honza Vaverka. 
 
Jak Honza vzpomíná na festivalové začátky? „Do Žebráku jsme se jeli podívat, co se to tam vlastně děje. Mám takový dojem, že tenkrát tam byla nějaká bouřka, někde uhodilo a zhasla jim světla. Ta druhá, už vysocká přehlídka pro mě začala někdy na jaře roku 1971, kdy za mnou přišel Pepa Hejralů starší, známý už jako dědeček, a povidal: Honziku, bude tady národní přehlídka. Nejprve jsem se zaradoval, ale pak mě polil studený pot. Jestli tady bude divadelní přehlídka, tak to se asi bude v divadle a tam je potřeba svítit, říkal jsem si. To nebude jednoduchý. V divadle Krakonoš jsem byl od roku 1968 osvětlovač a věděl jsem, jaký mámě světelný regulátor. To byl ještě takový stojanový, myslím, že se jmenoval Vohralík -  dvanáct tahů nahoře, dvanáct dole. Když člověk chtěl něco rozsvítit, tak se v regulátoru nejprve zajiskřilo, případně tam prasklo nějaký ocelový lanko. Aby to nějak dopadlo, dvě noci jsme tenkrát s Mirkem Morávkovým nespali, jen jsme ten regulátor spravovali. Od roku 1974 jsme pak měli už regulátor nový, na který jsme od okresního výboru dostali 70 tisíc korun. Ten tu byl donedávna. A teď už tu máme digitální.“
 
Vzhledem k tomu, že přehlídka slaví padesátiny, dopadlo to o té první i s regulátorem dobře. Kolik lidí tenkrát zajišťovalo techniku? „Já byl osvětlovač. Mirek Morávek byl jevištní mistr a chopil se i propagace. Šéfem techniky byl Pepa Hejral starší, který seděl u zvuku, k ruce mu byli jeho dva synové, Pepa a Honzík, tehdy ještě školáci. A školit nás jezdil Petr Malínek z okresního výboru. A protože i láska k divadlu prochází žaludkem, začalo se přemýšlet taky o stravování. Tak vznikla sekce kuchyňky, se kterou jsme měli takové vzájemné, dobrotivé hnípanice. Ale ve vší počestnosti. Ještě v divadle Krakonoš je někde Kniha přání a stížností, kde jsou všechny rozmíšky zdokumentované. No nezůstali jsme si nic dlužní.“
 
Kromě toho, že Jan Vaverka svítil představení, uvědomil si hned v počátku přehlídky, že nutnou součástí je také zpravodaj. A ten ve Vysokém prostě chyběl, než začal vycházet pravidelně Větrník.  Informací bylo hodně, smyslu pro humor a recesi ještě víc, a tak vznikly Bobkový listy. „Bobkový listy známe všichni jako koření a je to vavřín, sláva. Ale taky jsme tím názvem chtěli říct, že občas se tam píše to bobkách, čili o ničem,“ směje se Honza. Listy byly nabité tolika informacemi a humorem, až kdosi usoudil, že to dvěma technikům zabírá příliš mnoho času a chtěl jim ulevit. Takže vyšla pouhá tři čísla.  
 
Zajímalo mě, jak se práce v technice za těch padesát let změnila? „Hodně. Aktivně jsem v technice byl do roku 2001, tehdy jsem se stal starostou spolku a tím pádem jsem od světel tak nějak odešel a vedení techniky převzal můj syn Honza. Teď je v technice hodně hochů.“
 
A na co rád Honza vzpomíná? „Když jsem dělal osvětlovače. To mě opravdu bavilo, to jsem měl rád. Později jsem bral i syna Honzu, aby se přiučil.“ 
 
Pozoruješ nějaké změny na KDP? „Nějaký jsou každý rok. Teď obzvláště, když nastoupila nová technika, třeba videoprojekce. Stejný je jen zvoneček ohlašující začátek představení. Ten se nezměnil a nezdigitalizoval.“

(jn)
Vyšlo ve Větrníku č. 9
19. 10. 2019

Další články v rubrice:

Závěrečné slovo odborné poroty L. ročníku KDP, 20. 10. 2019
Dámy a pánové,, 20. 10. 2019
O jedné prapodivné rodině, 19. 10. 2019
Do nekonečna a ještě dál, 19. 10. 2019
Androidy i jabka, vypněte si hnedka!, 19. 10. 2019
Divadelní týden zakončili vampíři, 19. 10. 2019
Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické, 19. 10. 2019
Korupční spolek se vrací ke svým kořenům, 18. 10. 2019
O přízeň diváků se pokoušeli puberťáci z Dobřichovic, 18. 10. 2019
Rád bych se podíval na svět z nadhledu, 18. 10. 2019

Další články autora:

Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické, 19. 10. 2019
Zájem je, divadla jsou vyprodaná a to je hlavní, 19. 10. 2019
Pomněnky jsou nejmenší, Večernice nejzkušenější, 18. 10. 2019
O přízeň diváků se pokoušeli puberťáci z Dobřichovic, 18. 10. 2019
Korupční spolek se vrací ke svým kořenům, 18. 10. 2019
Co patří také k historii 50 let KDP, 18. 10. 2019
Bez vás by nebylo nás, 18. 10. 2019
Rád bych se podíval na svět z nadhledu, 18. 10. 2019
Semináře , 17. 10. 2019
Havlíček: trénovali jsme poctivě, ukážeme vše, 17. 10. 2019

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2019