Národní přehlídka venkovských divadelních souborů Vysoké nad Jizerou

Krakonošův divadelní podzim

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah stránky

Závěrečné slovo odborné poroty XLVIII. ročníku KDP

XLVIII. ročník Národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim proběhl ve Vysokém nad Jizerou ve dnech 13. - 21. října 2017 a zúčastnilo se ho devět soutěžních inscenací. Již několik posledních let můžeme sledovat pestrou dramaturgickou skladbu této přehlídky, což je na poli venkovského divadla více než potěšitelné, neboť v minulosti tomu tak vždy nebylo. Letošní ročník nezůstal tomuto trendu nic dlužen a právě žánrová pestrost patřila k největším pozitivům tohoto divadelního klání. Vedle výtečné klasické komedie Georgese Feydeaua Brouk v hlavě jsme mohli vidět i neméně kvalitní komedii současnou - Úžasnou svatbu Robina Hawdona, detektivní komedii renomovaného autora Roberta Thomase Turecká kavárna, i na profesionálních prknech zřídka uváděnou tragikomickou hru Vzpomínky na vodě Shelagh Stephensonové, Čert a Káča na motivy Boženy Němcové či ve Vysokém dobře známý muzikál Malované na skle Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtner. V této souvislosti musíme vyzdvihnout i dva pokusy o autorské divadelní scénáře. Jednak o původní detektivku Krysí dům Víta Lichtenberka a Kateřiny Pokorné, jednak o kabaretní revue Ženské nebe Stanislavy Kočvarové. A tak jediným problematickým dramaturgickým výběrem zůstala současná komedie Opačné pohlaví Davida Tristana, což lze přičíst na vrub ne příliš zkušeným kyjovským ochotníkům. 
 
Na první pohled je z programu přehlídky zřejmá značná převaha her komediálního charakteru nad – řekněme – dramatickými díly. Je to však dnes trend naprosto pochopitelný, zejména v oblasti venkovského amatérského divadla a z tohoto pohledu je zcela zásadní fakt, že s nekvalitními rádobykomediemi bulvárního zaměření se potkáváme na vysockém jevišti ve stále menším počtu.
 
Daleko větší problémy – a to ještě větší než v několika předešlých ročnících - se však letos vyjevily v oblasti režijní a lhali bychom si navzájem, kdybychom tvrdili, že tomu tak není. Zejména jistá bezradnost a neujasněnost v žánrově stylovém řešení inscenací, což se promítlo také v interpretaci jednotlivých dramatických postav i celku, vedly v mnoha případech k rozpačitým inscenačním výsledkům. Vím, že režijní práce není jednoduchá. Vím, jak je v mnoha směrech odpovědná. Vím, jak často „nevinně“ k této funkci přijdou členové amatérských souborů. Ale co naplat, je to v dnešním divadelním umění prakticky rozhodující složka jevištní realizace a nese zásadní podíl na celkovém vyznění inscenačního výsledku. Naštěstí i zde se na letošní přehlídce objevily výjimky, které však ono „pravidlo“ jen potvrzují. Vše řečené platí v podstatě i pro tvorbu hereckou, neboť režie a herectví jsou spojené nádoby. Na tomto poli však můžeme mluvit o četnějších nadprůměrných, výjimečně výborných výkonech.
Nováček přehlídky Divadlo Pod zámkem z Kyjovic zahájil soutěžní část Krakonošova divadelního podzimu 2017 komedií současného anglického dramatika Davida Tristana Opačné pohlaví. Jak již bylo řečeno, jejich dramaturgická volba nebyla nejšťastnější. Konverzační komedie, která je sledem tzv. hlášek a dvojsmyslů, mnohdy značně sporné kvality, a chatrná zápletka o manželské nevěře nedává inscenátorům příliš nadějí na uspokojivý výsledek. A kyjovským divadelníkům se, bohužel, nástrahy textu nepodařilo překonat. Pouze Kateřině Richterové v roli Judith se podařilo zaujmout diváka výraznějšími hereckými prostředky.
 
Francouzský dramatik Robert Thomas patří bezesporu k nejvýznamnějším autorům divadelních detektivek. Jeho výrazným autorským rysem je spojení a prolínání detektivního a komediálního žánru, což se projevuje i v Turecké kavárně, hře složené ze tří detektivních mikrokomedií. Této skutečnosti si byl dobře vědom DS Zdobičan Vamberk a především jeho režisérka Alena Joachimsthalerová, jež se snažila k látce přistoupit z jisté nadsázky, která by se promítla do všech jevištních složek. Velkou otázkou však je, jakým způsobem se podařilo avizovanou koncepci naplnit. Ne vždy zmíněná nadsázka a motivy detektivního příběhu byly inscenačně natolik vyváženy, aby vyvolaly žádoucí jevištní napětí. Ozdobou inscenace byl rozhodně zdařilý herecký výkon Oldřicha Plašila v dvojroli Felixe Lombarda a komisaře Pellissiéra.
 
Divadelní soubor Voživot Mladá Vožice je na vysocké přehlídce rovněž nováčkem. I proto je přinejmenším pozoruhodné, že se na ní představil inscenací původní české detektivní komedie, kterou přímo na tělo souboru napsala jeho kmenová režisérka Kateřina Pokorná. Jde o mimořádně náročný divadelní žánr, který má již svůj kánon prověřených autorů i titulů. Takový čin je rozhodně odvážný a chvályhodný, současně je to volba ve znamení hesla „risk – zisk“. Tento risk se však, bohužel, tak docela ve výhru proměnit nepodařilo. Především proto, že na jedné straně jistá snaha (nebo alespoň vyznění některých situací) po parodii známých detektivních motivů a na straně druhé dramatické postupy a spolu s nimi i režijně herecké řešení odkazující k realisticky střižené detektivce se strhujícím dramatickým napětím jsou prostě jevištně neslučitelné. Jeden „požírá“ druhý. Rovněž dramatické postavy nejsou dostatečně výrazně charakterizovány, hodně toho na jevišti namluví a spíše vypravují, než jednají. Světlými výjimkami v podobě aktivně jednajících postav byly Margaret Banksová Pavly Kadeřábkové a Christina Grayová Jany Kaltounkové.
 
Intelektuální feministický kabaret se jen tak na jevišti nevidí. A právě tím se snažil ŽAS – Ženský amatérský spolek Homole vysocké diváky zaujmout. Autorka (zároveň režisérka a představitelka Kabaretiérky) Stanislava Kočvarová nazvala tento projekt Ženské nebe, přiznaně inspirována Cimrmanovským Českým nebem. Úvodním číslem -  vynalézavým a strhujícím Offenbachovým kankánem – jsme my diváci namlsáni a právem očekáváme, že se v podobném duchu bude odehrávat celá kabaretní revue. Bohužel tomu tak není, i když se nápady podobné kvality ještě objeví. Je jich však vzhledem k rozsahu inscenace a zvolenému žánru přece jen málo a ke škodě věci převládá spíše popis a ilustrace.
 
Letošním ročníkem se do soutěžního programu Krakonošova divadelního podzimu vrátila pohádka, a to ne jen tak ledajaká – klasická v podobě Čert a Káča, kterou uvedlo Divadlo Malvína při souboru Zmatkaři Dobronín. V podstatě šlo spíše o volné pásmo dialogů, písniček a rozverných interakcí s dětským publikem, než o klasickou pohádku. Text, který se stal východiskem inscenace, napsal volně na motivy Boženy Němcové Matěj Kužel a inscenátorky i protagonistky (Tereza Fialová a Alena Neumannová) si jej dále upravily tak, aby odpovídal zamýšlené jevištní realizaci v podání pouhých dvou hereček. Dlužno dodat, že je to úprava značně krkolomná a původní vyznění textu poškozující. Je škoda, že sympatický projev obou hereček nebyl umocněn působivým jevištním vyprávěním kompaktního dramatického příběhu.
 
Neotřelou dramaturgickou volbou zaujal soubor Zmatkaři Dobronín, když do Vysokého přivezl hru skotské autorky Shelagh Stephensonové Vzpomínky na vodě. Nelehkého režijního úkolu se ujal hostující Ladislav Valeš, jehož základní režijně scénografické řešení, nepostrádající nutnou symbolickou rovinu, vytváří dobrý základ pro zdařilé scénování. Přes poutavý a soustředěný herecký výkon Martiny Nováčkové v roli Mary a věrohodný a tematizovaný herecký projev Jana Hejrala jako Franka se však, bohužel, nepodařilo na jevišti vytvořit sled takových dramatických situací, který by diváka plně vtáhl do příběhu tří sester, které se sejdou na pohřbu matky. Je to dáno jednak některými necitelnými škrty v textové předloze a především základním inscenačním uchopením hry, které rezignuje na autorkou předepsanou komediální rovinu, pohybující se na hraně černého humoru, a která tvoří nedílnou a nutnou protiváhu rovině dramatické.  
 
  Na rozdíl od předešlého titulu současná situační komedie Úžasná (či Dokonalá – to podle překladu) svatba Robina Hawdona na amatérských i profesionálních scénách již dávno zdomácněla. A právem, neboť hýří skvěle napsanými situacemi a briskním slovním humorem. Základem úspěšného scénického zpracování jsou režijně důsledně vybudované a herecky naplněné situace, a to i ty slovní. To se v zásadě režisérce Vlaďce Koďouskové a DS Vojan Desná – Mladá haluz podařilo.  Přes některé dílčí nedostatky – ne nejšťastnější typové obsazení Rachel, občas váznoucí temporytmus či nejasná motivace jednání v několika málo případech – jsme byli svědky jedné z nejzdařilejších inscenací letošní přehlídky. A herecké výkony Lukáše Frydrycha jako Toma nebo Lenky Dvořákové jako Julie pak už byly onou pověstnou třešinkou na dortu.
 
Ze stejného ranku je i Brouk v hlavě autora Georgese Feydeaua. V tomto případě jsme u klasické komedie z nejklasičtějších, neboť ona dala vzniknout právě názvu „situační“ a po více než sto letech se stále se stejnou intenzitou objevuje na repertoáru divadel celého světa. Na otázku, proč tomu tak je, existuje velmi jednoduchá odpověď – protože je prostě dobrá. Je založena na důmyslné spleti komediálních situací a dává velký prostor pro herecké kreace. Úkolem inscenátorů je pak zvládnout samotný žánr a styl a dostatečně a vynalézavě naplnit a rozehrát komediální situace. To se ve většině případů souboru Dobřichovické divadelní společnosti Dobřichovice a hlavně režisérovi Petru Říhovi daří. Páteří Brouka v hlavě je obsazení hlavní dvojrole (Viktor E. Champsboisy / Bouton) vhodným představitelem. Takového soubor i režisér v Karlu Královi bezesporu má a jeho výkon patřil určitě mezi největší zážitky právě končícího divadelního festivalu. Zdárně mu pak sekundují např. Jana Kroupová (Luiza), Jiří Šafránek (Kamil) nebo Petr Bendl (Doktor Finache). Určitě by stálo za úvahu na několika místech zpřesnit timing jevištního jednání některých postav, zrychlit tempo především v první polovině 2. jednání, ujasnit si, zda výrazná stylizace postavy Tournela již není za hranou karikatury apod. Ale to vše nemůže zastínit fakt, že jsme shlédli další z vrcholů letošního Krakonošova divadelního podzimu.
 
Nováček z Kyjovic letošní Národní divadelní přehlídku venkovských divadelních souborů otevíral, symbolicky další nováček Bodlák, Bernacké ochotnické divadlo Bernartice ji uzavřel. A přivést na vysocká prkna muzikál Malované na skle autorů Ernsta Brylla a Katarzyny Gärtner v přebásnění Jaromíra Nohavici, se kterým místní soubor slavil právem velké úspěchy, vyžaduje jistou dávku odvahy. V těchto souvislostech je nutné říci, že Bodlák obstál se ctí. Jejich zdaleka nejsilnější stránkou inscenace (režie Zdeněk Klos) je hudebně pěvecká složka. Inscenátoři šli cestou reprodukované hudby a pořídili si velmi kvalitní a působivou původní hudební nahrávku, která vznikla pod vedením Bohumila Volka. Zcela mimořádné je pak pěvecké nastudování jednotlivých partů se sólisty i sbory – takto čistý mužský či smíšený sbor se vidí na divadle opravdu jen zřídka. Písně tvoří dominantní složku inscenace, s ostatními složkami (především choreografie a činoherní herectví) je to, bohužel, podstatně horší. Otazníky vyvolává také po tematické stránce problematické vyznění závěru celé inscenace.
 
Letošní ročník Krakonošova divadelního podzimu provázelo na tuto roční dobu nebývale krásné počasí. Na divadelním nebi, jak je z výše řečeného patrné, bylo spíše střídavě oblačno. Tak to prostě u divadla chodí, ne vždy je obloha bez mráčků, ne vždy svítí sluníčko. Aby oněch mráčků bylo co nejméně, od toho jsou nutná a potřebná právě podobná divadelní klání jako toto vysocké, kde si amatérští divadelníci mohou zkonfrontovat výsledky své práce s ostatními, provést si poctivou sebereflexi, inspirovat se od jiných - a v tom věk nerozhoduje. O to vše jsme se také s mými kolegy v porotě poctivě a upřímně snažili v průběhu dopoledních diskusí o zhlédnutých soutěžních představeních. Dovolte mně, abych touto cestou poděkoval Lence Lázňovské, Luďku Horkému, Zdeňku Janálovi, Jaromíru Voseckému a Jaroslavu Vondruškovi, našemu tajemníkovi.
 
Vítanými a potřebnými reflexemi přispívali do diskuse frekventanti Semináře KDP pod vedením Rudolfa Felzmanna a také v první polovině soutěžního týdne účastníci semináře KDP mladým vedené scénografkou Kateřinou Baranowskou, která ve dvou případech také zaskočila v porotě za Jaromíra Voseckého.
 
Zvláštním fenoménem Krakonošova divadelního podzimu je plné hlediště na všech soutěžních představeních. A tak vstřícné, spontánní a tolerantní publikum jen tak nepotkáte. Když k tomu připočteme nebývale ochotnou techniku, skvělou péči členů místního Divadelního spolku Krakonoš a jednoznačně prokazované společenské uznání práce ochotníků, tak není vůbec divu, že velkou touhou divadelníků je postoupit na Národní přehlídku venkovských divadelních souborů do Vysokého nad Jizerou znovu a znovu. A to je v dnešním světě více než dost. Važme si toho a chraňme si to! 
 
doc. Mgr. Milan Schejbal
předseda poroty

Milan Schejbal
Vyšlo ve Větrníku č. 10
22. 10. 2017

Další články v rubrice:

O kameni, slovu a čase, 22. 10. 2017
Vážení přátelé,, 22. 10. 2017
Krakonoš 2017, 22. 10. 2017
Zlatý odznak J. K. Tyla , 22. 10. 2017
Výsledky, 22. 10. 2017

Další články autora:

Stanislava Kočvarová - Ženské nebe - ŽAS - Ženský amatérský spolek Homole, 17. 10. 2017
Robert Thomas - Turecká kavárna - DS Zdobničan Vamberk, 15. 10. 2017

Patička

© Jan Pohanka, David Hejral, Spolek Techniků Divadla Krakonoš, 2002 - 2017